|
picture gallery |
Čas, který zbýváČas, který zbývá
Režie: Francois Ozon Film Čas, který zbývá je úžasný film, který zvláštním způsobem vypraví o konci jednoho života. O konci jedné životní cesty úspěšného módního fotografa Romaina (Melvil Poupaud). Jeho kariéra stoupá a všechno se zdá být úžasné, dokud jednoho dne neztratí vědomí a doktoři mu neprozradí, že má rakovinu v posledním stádiu. Má proto jen nepatrnou naději na život delší než pár měsíců. Mladý muž se rozhodne nepodstoupit bezvýznamnou chemoterapii ale prožít Čas, který zbývá po svém.
Film ukazuje mladého muže v tom nejtěžším okamžiku života. Vlastně na poslední krátké cestičce ke smrti, na které se pokusí najít sám sebe a přehodnotit svůj život. Musím říct, že tenhle film mě skutečně nadchnul svým zpracováním. Nejde o žádné divadlo na emoce a nikdo zde nerozdává umělé slzy. Dokonce film samotný tvrdí, "že to, čeho se nejvíc bojíme, nemusí být tím nejhorším". Romain prožívá vnitřní boj. Pláč a beznaděj střídá agrese a nenávist. Vše se snaží tajit před rodinou kromě babičky, s kterou má teď jak říká něco společného. Oba brzy umřou, ona je stará a on nemocný. Romain si uvědomuje, že má tak málo času, že už nemusí mlčky sledovat osudy svých blízkých a nachází cestu nejen ke svému otci, ale také ke své sestře s kterou se roky nemohl vystát. Člověk pár kroků před smrtí začne vnímat život a svět naprosto jinak. A film Čas, který zbývá na to poukazuje a otvírá dveře, které vedou k cestě smíření.
Film je natočen zvláštním způsobem. Je to tak realistické, tak prosté a tak nevyhnutelné, že není na místě to nějak dramatizovat. Myslím, že film se snaží říct, k čemu dramatizovat to co nelze změnit. Proč se snažit o něco, co je mnohem jasnější a silnější v té syrové podobě v jaké to je i v životě. Romain se musí vzdát všeho, svého přítele, své práce, celého světa, všech potěšení a vlastně i bolesti, která v životě najednou hraje stejně důležitou roli jako cokoliv jiného. Romain se musí vzdát svého života, protože umírá a tak se pokouší těch pár dnů přehodnotit svůj život a rozloučit se s ním. Film je otevřený homosexualitě a snaží se Romaina ukázat takového jaký je. Nebo takového jakým se on alespoň cítí být. Pomaličku se nám ztrácí před očima a provází nás svým životem a tím co mu z něho ještě zbývá. Je to nádherný film, který nás vezme za ruku a řekne, „žiješ, uvědomuješ si to? Nebude to trvat věčně, podívej!“ Člověku tak film může napovědět, že kolem je spousta věcí, které za to stojí ač si jich už přestal při svém uspěchaném životě všímat.
Jsou tam i krásné okamžiky, kdy otec malého Romaina učí tomu, jak to v životě chodí. Když jako malý chlapec najde na lesní cestě umírajícího zajíce a chce mu nějakým způsobem pomoct. Jeho otec mu vysvětlí, že to je příroda, něco se rodí a něco umírá. Romain má však i jedno „štěstí“, potkává v restauraci dvojici, kde muž trpí neplodností. Proto společně poprosí Romaina o dítě. Romain nejprve v nedobré náladě pod tlakem nemoci odmítá tuto službu se slovy „nezajímá mě to, nemám děti rád“. Nakonec však pocítí, že je to jediný způsob, jak zde zanechat kousek svého života a současně pomoct zoufalým lidem, kteří touží po dítěti. Jejich postelová scéna je opravdu silný moment. Když vnímáte co se v posteli vlastně odehrává. Něco odchází a něco zde zůstává. Někdo umírá a někdo přichází k životu. Je to jeden z nejsilnějších okamžiků celého filmu.
Film je plný silných okamžiků a scén u kterých budete cítit tu bezmocnost umírajícího člověka, boj či snahu se s tím vyrovnat a naložit s tím málem co ještě zbývá nejlépe jak jen to jde. Myslím, že film Čas, který zbývá je dobré vidět a uvědomit si, že tu zítra nemusíme být. Možná si řeknete, že je to trochu moc, ale ono je to strašně obohacující a uklidňující svým zvláštním způsobem. Když jsem film dokoukal, chvilku jsem mlčky seděl a potom jsem se šel podívat z okna na město. Obléknul jsem se a šel jsem se projít ven na vzduch. Vím, že tu nebudu věčně a také vím, že tu nemusím být ze dne na den. Ale je skvělé tu být a vážit si každého okamžiku, dokud nás nic příliš nebolí. A hlavně, proč si sakra ubližujeme tak často úplně zbytečně. Nebylo by lepší čas využít k tomu hezkému, dokud to jde? Film Čas, který zbývá je film, na který rozhodně nezapomenu, dokud budu žít. A věřím, že každého člověka, který má všech pět pohromadě tenhle film hluboce osloví. Někdy je dobré si pustit film, který není jen pro pobavení. Protože film je umění. A umění by mělo také předávat něco víc než prosté potěšení. Ale už dost. Snad to, že jsem recenzi tohoto filmu věnoval kousek toho času, který zbývá, mělo smysl. Děkujeme moc distribuční společnosti Hollywood Classic Entertainment.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 07.05. 2008
[ filmové recenze ]
|
