|
picture gallery |
Inland EmpireINLAND EMPIRE Režie: David Lynch
Napsat recenzi na film Davida Lynche, to chce opravdu velkou odvahu a nebo stejně neobvyklý přístup jako má sám David při natáčení. Když se rozhodovalo v biogallery, kdo dostane toto „privilegium“ zpracovat recenzi nového filmu Inland Empire, bylo to předem jasné. Kdo jiný než já, který jsem již na základní škole hltal knihy o tvorbě tohoto režiséra a ukájel se filmem Mazací hlava. Dobrá tedy, přistoupím k tomuto nelehkému úkolu. Při otázce „o čem ten film je?“ kterou mi kladou pouze lidé bez zkušeností s tvorbou tohoto režiséra, dostávám záchvaty dávení. Ten, kdo Lynchovu tvorbu zná, by se na něco tak povrchního opravdu nezeptal. Jeho filmy jsou totiž průchody do nás samotných. Film Inland Empire jsou další pootevřená dvířka do říše za zrcadlem a pokud se ptáte, zda si můžete vzít na cestu pár králíků. Odpověď zní, „králíci jsou v ceně a zrcadlo ukradla nová sousedka.“
Nechci se zde vracet k režisérově tvorbě předcházející a porovnávat nový film s tím, co bylo natočeno před lety. To by skutečně nebylo to pravé ořechové. Rozhodně mohu však podotknout, že od doby Mazací hlavy jsem si film Davida Lynche tolik neužil. Otázka, kterou si kladu je, proč vlastně. Prvním důvodem, podle mého, je digitální kamera, kterou Lynch na tento film použil. Všichni se snaží dnešní filmy vyhladit, vymazlit, dostat na hranici vizuální dokonalosti, někdy mám pocit, že film je tak hladký a sterilní jako tvář modelky, kterou vyretušujete natolik, že příjde o tvář a stane se jen bezvýznamnou figurinou. David Lynch však novým, poněkud zvláštním způsobem dosáhl toho, že film působí mnohem víc nadreálně, než kdyby o to usiloval jinou a nejspíš dražší a náročnější cestou. Až uvidíte tak pochopíte. Další velkou věcí celého filmu je zvuk, opět od doby Mazací hlavy jsem se tolik neděsil scén, kdy na vás utočí ruchy a zvuky, které uvnitř vás cosi staví a bourají. David Lynch si hraje s divákem skrze obraz, zvuk a obsah, který je jak se na tohoto režiséra sluší a patří jednou silnou dávkou filmového halucinogenu.
Film Inland Empire je, řekl bych, skutečně dokonalým dílem Davida Lynche, které se stane nepochybně klenotem všech jeho fanoušků a také nebezpečným a možná nechutným červem v hlavě průměrného diváka, který při projekci Inland Empire prchá z kinosálu s nesnesitelnou bolestí v hlavě. David Lynch mě totiž přivedl svým posledním filmem k myšlence, že všechno je to jedna velká terapie. Režisér zkouší, zda lidi dokáží svoje myšlení ještě osvobodit, pustit si ozubená kolečka naopak, přeházet si vědomí, jako skládanku a nechat aktivně pracovat pouze snění a imaginaci. Minutáž filmu jsou nějaké tři hodiny a i tento fakt je naprosto úžasný, nevím, třeba je to náhoda, ale popíšu vám svoji osobní zkušenost s filmem a diváky: Po první hodině filmu odcházejí první zmatení diváci ze sálu a já se dostávám pomalu do podmanivého světa Inland Empire. Částečně jsem se začal obávat, že to nezvládnu, ale pocit zmatenosti a následné propadnutí do mikrospánku mě vytrhlo a už jsem byl naplno ve světě filmu. Jako bych se musel také protáhnout průchodem na druhou stranu a teprve po té se oddat celému filmu. Po druhé hodině odcházejí další diváci a já se vznáším dál a prožívám zvláštní emoce, chvilku se děsím, následně cítím příval euforie, abych se hned na to znovu vyděsil a po zádech mi občas přeběhl mráz. Několikrát jsem měl potřebu se chytit madel sedačky a odvrátit zrak, ale sluch mě podrazil a zásah okamžiku byl neodvratný. Za mnou seděla mladá dívka a já si říkal, zda to není ta pravá slečna pro mě, dívka, co vydrží tuhle jízdu, by snad mohla být dobrou partnerkou na nějaký čas. V poslední třetí hodině dostávám třas do nohou a v jeden okamžik se málem pomočím blahem, netuším proč, ale cítím se opravdu přízračně a zuby nehty se držím světa Inland Empire a nechci ven. Žena s jednou nohou projde okolo mě a opírajíc se o berli něco pronese, opice se mi podívá do očí a v rytmu hudby řeže dřevorubec své poleno. Králík zvedá telefon a muž v rohu místnosti s vydloubnutým okem sklidil co zasil. „Kurva, to musel sázet pěkný sračky!“ pronese doktor a píchne mi injekci plnou další husté imaginace. Tak nějak jsem strávil tři hodiny v kině Světozor.
Chcete abych vyprávěl o čem je film Inland Empire? Nebudu zde psát to co ostatní média. Protože Inland Empire je droga, která v každém z nás může vyvolat něco naprosto odlišného. Nechci zde psát o Nikki, která dostane životní roli a současně se její život propadne do pekla, kde včera je dnes a zítřek sedí hned vedle nás na otomanu. Když zvednete telefon, nemůžete říct přesně, zda mluvíte s králíkem a zda venku padá sníh a nebo je parné léto. Cítíte a slyšíte člověka, co sedí vedle vás ale nevidíte ho? Umíráte, nic víc. Ale ještě před smrtí by to chtělo fakt pořádnou šukačku…..nebo disco taneček s partou prostitutek. Ano právě tohle je Inland Empire. „Moje sestra je moc hezká v bílé paruce, má díru ve vagíně a doma roztomilou opičku.“
Film Inland Empire je považován kritikou za nejabstraktnější film v jeho kariéře. Osobně se k tomuto názoru nepřikláním. Abstrakce je totiž přímo napojena na naše podvědomí, pokud máme schopnost dát svému podvědomí volnost, dočkáte se masáže na kterou dlouho nezapomenete. Já sám jsem v sále seděl tiše a bez síly se pohnout do posledního písmenka závěrečných titulků a nevěděl jsem, co mě čeká za dveřmi kinosálu. David Lynch mi totiž pomohl přestavět mysl a její strukturu natolik, že tři hodiny které trvala transformace do režimu „imaginace“ pod vlivem Inland Empire jsem potřeboval také k návratu do režimu „realita“. Takže film tři hodiny působí a tři hodiny po skončení v mém případě odeznívá. Moc zajímavý zážitek, jít z kina a vidět kolem sebe zohavené lidi, prázdné schránky z papíru, auta jenž vysávají z lidí energii, celé město je postavené ze sirek a vy jste jen plastová figurka v obrovském herním plánu. Rozhodl jsem se, že film Inland Empire dám ještě několikrát znovu až bude příležitost.
Tak co říkáte mé recenzi? Půjdete na film Inland Empire a nebo máte strach? Pokud máte strach, půjdu s radostí s vámi a doprovodím vás až ke dveřím, které když otevřete……všechno se změní…..jde o to jak si s tím poradíte. Ale je to přes všechny tyto fakta jen film….film, který dokazuje, že film se může vydat svoji vlastní cestou a zbořit zavedená měřítka. Film, který vás jednoduše obejme svoji těsnou a pevnou náručí a tiskne vás k sobě a hned zase k protější stěně, tahá vás za nohy a hrabe se vám ve vnitřnostech. Úžasné......
Tak to snad stačí, popral jsem se s touto recenzí a pokusil jsem se vás alespoň trochu připravit na tento film, který považuju za jedno z největších uměleckých filmových děl. Dva a půl roku práce Davida Lynche přinesla skutečnou lahůdku, po které vám bude hořko-sladce. Pokud vás nudí západ slunce, zatmění měsíce a sexuální hrátky s ženou, která vás polkne od pasu dolu a vrtí u toho ještěrčím ocasem……co takhle zajít na film Inland Empire? Děkujeme kinu Světozor za spolupráci a Davidu Lynchovi za zážitek, na který se nezapomíná. Zažil jsem toho dost, ale tohle je příležitost pro veliký duševní orgasmus. Zajděte a prožijete si to po svém…..to vám garantuju.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 21.07. 2007
[ filmové recenze ]
|
