|
picture gallery |
Mezi zdmiMezi zdmi
Režie: Laurent Cantet Jsem přesvědčen o tom, že každý z nás co máme školní časy našeho života za sebou si občas řekneme, že by to bylo fajn se tam na nějaký čas vrátit a znovu prožívat ty časy sebepoznávání a také střetu s okolím. Každý z nás máme svoje vzpomínky, zážitky a někdy taky problémy za sebou a vzpomínáme na první konflikty a boje za své často jalové názory se spolužáky či profesory. Kdo z nás někdy nebyl tím provokatérem či uraženým školákem, každý z nás věřil, že má svoji pravdu a často jsme se chovali prostě tak jak se školáci chovají všude na světě. A pokud bych měl stručně představit film Mezi zdmi, mohu napsat, že je to dvouhodinový návrat do školní lavice.
Synopse Francois je mladý učitel francouzštiny plný odhodlání, který vyučuje ve škole na pařížském předměstí. Se svými studenty často vede otevřené diskuze, kde jazyk jakoby hrál ústřední roli. Hra na demokracii má však určitá pravidla. Ta se ale těžko vštěpují dětem, jež se necítí být součástí majoritní francouzské společnosti.
Recenze Osobně bych neřekl, že se film zaměřuje přímo na problém multikulturní francouzské společnosti, jak se uvádí v materiálech. Přirozeně, že je škola na pařížském předměstí hodně pestrá a je zde zastoupena celá řada kultur a národností, ale jde podle mého především o mladé lidi jako takové. Školáci prostě bojují sami se sebou a okolím jak už tomu tak bývá a nezáleží na tom, odkud pocházíte a jakou máte barvu pleti. Takže bych se přikláněl k tomu, že jde jednoduše o sondu do školních lavic, kde se míchají názory a postoje, které někdy přerostou v nepříjemné konflikty. Ve filmu je však vše co do školních lavic patří a co si každý z nás jistě pamatuje z vlastních školních let. Nejde tu jen o konflikty a problémy, ale o snahu pomáhat, bojovat, vyjadřovat své názory a hledat svoji vlastní tvář. Je tu humor i nepřehlédnutelné emoce a to vše s velkou dávkou autenticity. Proto si připadáte jako přímý účastník vyučování, školních porad a nejen jako svědek, ale především jako účastník toho všeho. Možná dostanete chuť se přihlásit a přidat se také do třídní diskuze. Máte však tu výhodu, že sledujete všechno a bez omezující zdi, která často obklopuje žáky. Nahlížíte nejen do samotného vyučování, ale také na školní porady, třídní schůzky a snahu profesora Francoise, řešit všechny problémy co nejlépe. Přirozeně, že zavděčit se není snadné a někdy není jiného východiska než si připustit fakt, že určitá pravidla je nutno dodržovat a vše má své hranice, které nelze posouvat do nekonečna.
Film je však dobrý právě v tom, že si na nic nehraje a je téměř dokumentárním filmem ze školního prostředí. Vnímáte a nacházíte mnoho z toho co sami pamatujete ze školy a dnes s odstupem se na to všechno díváte jinak a současně si uvědomujete, že jako děti jste vlastně nebyli ani trošku odlišní. Dobře, přiznávám, že asi málo kdo z nás si přizná, že byl až takový ignorant jako děcka ve filmu, ale ono je to asi dnes trošku drsnější než dříve. A také v tom hraje svoji roli právě to multikulturní prostředí školy na pařížském předměstí. Ale i já si pamatuji na konflikty mezi dětmi „bílé“ pleti a dětmi „tmavší“ pleti. Dneska je to o to pestřejší, že většinou se ve školách setkávají různé národnosti a i jazyková bariéra může být mnohem větší než co pamatuji já. Tohle všechno se ve filmu Mezi zdmi ukazuje a řeší. Někdy se budete muset pousmát nad těžkým úkolem profesora vysvětlit žákům základy slušného chování a etiky, když mnoho žáků nezná význam určitých francouzských slov. Takže, profesor nejen že musí učit základy chování, ale současně vysvětlit pojmy, které se k těmto základům vážou. Je to někdy až komické, jindy však napětí přerůstá do konfliktů, které přinášejí další a další nepříjemnosti.
Osobně jsem se musel smát při vystoupení žáka, který zastupoval gotickou subkulturu a vypadal jako kombinace Emo a metalisty. Osobně je mi celá tahle temná subkultura ukradená stejně jako všechny ostatní subkultury, ale tenhle chlapec mě pobavil slovy, „jsme uvnitř temní a to nás spojuje!“ Jojo, tak nějak to dneska chodí. Jedni jsou temní, druzí mají rovný kšilty a třetí neviději na levé oko páč mají patku, ve výsledku je to prostě legrační a k mládí to patří a já se musel pousmát, protože to vidím kolem sebe každý den. Je to příjemné posedět po letech ve škole s lidmi co bojují za něco čemu ani příliš nerozumí a mnohdy dost nešťastně přeženou svoji roli na hrdinu a pokazí si tu určitou svobodu školních let. Protože určitá pravidla jsou prostě nutná a nic s tím nenaděláme. Film Mezi zdmi je taková osvěžující a ve výsledku odpočinkově zábavná exkurze do školních lavic. Pokud čekáte komedii k popukání nebo film se zápletkou, která bude slavnostně vyřešena, musíte jít na úplně jiný film. Pokud jste si však někdy stejně jako já povzdechli, „kéž bych se mohl na chvilku vrátit do školy“ máte konečně možnost. Protože film Mezi zdmi je dvouhodinový návrat do školy. A mě to skutečně bavilo tam sedět a poslouchat své spolužáky, přemýšlet o tom co se snaží říct a o čem nechtějí mluvit. Přemýšlel jsem kdo jaký je a proč se chová tak jak se chová a to je pro mě fajn. Bavilo mě to, našel jsem spoustu mladých lidí, které bych chtěl poznat lépe a pokusit se jim říct svůj vlastní názor a hlavně jsem si stihnul uvědomit, že nikdo není úplně špatný, prostě někdy se to semele a věci dostanou jiný směr a tak jako ve škole, je to s celým životem. Je potřeba si uvědomit co je a co není důležité a škola nám může určitě něco základního do života dát, ale záleží opravdu hodně na každém z nás. Stejně jako záleží na každém z nás, co si z filmu Mezi zdmi vezme a odnese. Já si odnesl fajn pocit a úsměv na rtech. Jo, to byli časy když jsem si myslel, že všechno vím a všechno znám a to co profesor píše na tabuli je úplně k hovnu! Děkujeme za spolupráci distribuční společnosti Artcam.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 26.11. 2008
[ filmové recenze ]
|
