|
picture gallery |
Na dosahNA DOSAH (vrstvená kresba tužkou na papíře 2006)
Jsem čím dál více znechucený společností a lidmi. Neustále více mě obklopují a cítím se jako uvězněný v davu slepých zoufalců, co šmátrají prstama kolem sebe a hledají záchytný bod. Stovky prstů se mě dotýká a snaží zatáhnout ke svým majitelům, k lidem v temných koutech. Cítím je na každém kroku a snažím se tvářit, že na ně nevěřím. Že jsou to jen přeludy, ale ty doteky prstů mě děsí a unavují. Zájezdové autobusy plné lidí před domem, mě nutí zůstat v posteli a tiše dýchat a věřit, že zase odjedou. Pokřivené tváře v oknech, útočné fotografické automaty namířené na moje dveře, dopisy od dívek, které neznám a ani znát nechci. Dopisy a vzkazy od mužů, kteří přikládají nože a doufají, že se pořežu. Svět je šílený a tančí jako indiánský šaman okolo plápolajícího ohně...slyším zpěv, křik a pláč...tiše se ukrývám pod peřinou a kontroluji si tělesnou teplotu v konečníku. Vše je na dosah přátelé, šílenství není nedostatkové zboží, stačí jen natáhnout ruku a otevřít dlaň, šílenství si můžete odnášet po hrstech a sázet si ho doma do květináčů. Těším se na konec světa, vše si od nás potřebuje na čas odpočinout. Jednoduše vyvětrat...... Na obraze "Na dosah" jsem pracoval dlouho. Období temna, prázdnoty a nejistoty se usídlilo v mém těle a pracovalo proti mě. Jediné co mě poslední dobou drží jen v mírném stavu šílenství, které oprašuji každý den štětečkem a zubním kartáčkem, je má přítelkyně Tereza. Těší mě hlavně to, že vidí svět podobně jako já. Sledujeme ho z okna a házíme maličké atomové pumy na děti a důchodce a těšíme se při každém krvavě rudém záblesku. Ležíme vedle sebe v posteli a posloucháme svoje tělesné skořápky...nějak to v nás vrčí a skřehotá, stárneme a potíme se, křičíme a stříkáme po sobě vodu ze speciálních umělohmotných lahví. Žereme, chlastáme a souložíme......máme na dosah všechno po čem zatoužíme.....mě to opravdu takhle stačí......šílenství po malých dávkách, po lžičkách, po kapkách. Na dosah............je v každém okamžiku života i smrt...jak jinak...ale mrdám na ní. Až bude chtít, připomene se sama.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 26.09. 2006
[ Atelier ]
|
