|
|
Smrdím tady už tři desetiletí
SMRDÍM TADY UŽ TŘI DESETILETÍ
Grafik, knižní ilustrátor, performer a avantgardní experimentátor Jan Krumphanzl oslaví 1.6.2006 již 30.narozeniny. Biogallery přináší aktuální interview u příležitosti této smutné události.
Za pár dnů oslavíte své 30.narozeniny, jste majitel internetové galerie, grafik a knižní ilustrátor. Experimentujete s moderním uměním a často šokujete svoji prezentací. Čím jste chtěl být jako malý? Splnil se dětský sen Jana Krumphanzla?
Když jsem byl malý, uvažoval jsem o tom, že budu umělec, kanibal a nebo sebevrah. V podstatě jsem to časem vyřešil tak, že dělám umění, uvažuji o sebevraždě a fascinuje mě smrt. Lidi nežeru, páč žerou často oni mě, ale alespoň olizuju, okusuju a ochutnávám ženy. Takže bych řekl, že se docela zadařilo a sny jsem si splnil.
Jaký byl průběh těch třiceti let, které máte úspěšně za sebou?
No rozdělil bych to na dvě části. Dokud jsem byl nedotčen lidskou sexualitou, věnoval jsem se literatuře, hudbě, filosofii, poezii a umění. Po seznámení se s lidskou sexualitou se věnuji literatuře, hudbě, filosofii, poezii, umění a sexu. Kdyby se mě někdo zeptal, zda bych udělal ve svém životě něco jinak kdyby ta možnost byla, asi bych nic neměnil, vše co jsem udělal považuji za nedílnou součást svého života a jsem rád, že vše bylo tak jak bylo. Rozhodně si nemám na co stěžovat. Jsem spokojený.
Jak se říká, že čím starší tím moudřejší, myslíte si, že to je platný výrok?
Rozhodně věk nemá nic společného s moudrostí, je to hodně o tom jak člověk žije. Můžete mít přirozeně hodně zkušeností, ovšem můžete také žít celý dlouhý život bez jediného zjištění a vývoje. Znám spoustu moudrých a zajímavých lidí, kterým je dvacet a znám spoustu totálně vypatlaných padesátníků. Takže jde především o každého z nás, kolik toho v životě pozná, pochopí a jak se k tomu všemu postaví. Nedávno jsem četl svoji filosofickou úvahu, kterou jsem napsal před patnácti lety a skoro jsem si musel vytáhnout z knihovny slovník abych porozuměl co se to ten chlapec snažil říct. Takže věkem hodně poznáte a časem taky hodně zapomenete. Alkohol je mocné zvíře.
Je vám třicet let, spousta lidí se v tomto věku již věnuje rodině, manželce a dětem. Neplánujete rodinu?
Neplánuji rodinu. Na světě je tolik dětí, že jich každou chvilku pár chcípne hladem. Takže proč dělat další. A krásných, zajímavých a okouzlujících žen je tolik, že vybrat si jednu a ostatní sobecky přehlížet je naprosto nepřípustné. Neuvěřitelně si vážím žen a jakékoliv omezování mi příjde zvrhlé. Nedokázal bych si vážit ženy, která patří jen mě, protože tím ztrácí svoje kouzlo osobnosti. Takže ženy poznávám, ochutnávám a hluboce miluji. Ale snažím se, abych žádnou nikdy příliš nevlastnil, tím zabijím její výjímečnost, krásu a kouzlo, kterým mě dokáže snadno zaujmout, okouzlit a inspirovat.
Když jsme u žen, máte nyní nějakou opravdu velkou inspirující múzu?
No poznal jsem v posledních několika měsících pár okouzlujících žen. Vzniklo několik zajímavých obrazů a našel jsem jednu velice příjemnou, okouzlující slečnu. Více k tomu není co dodat.
Co plánujete ve své tvůrčí práci do budoucna?
Je toho stále hodně. Aktuální věc je asi oslava narozenin 9.6. v pražském klubu NEOSFERA a účast na mezinárodní výstavě „Setkání na mlatě“ 16.6. www.namlate.com . Potom mě čeká účast na mezinárodním bienále kresby v Plzni a také další knížka, kterou jsem ilustroval. Průběžně by se mělo začít pracovat na obrazové knize s poněkud expresivně pojatou biografií a příprava dalších výstav a projektů.
Vždy jste zastával přirozenost v tvorbě a opovrhoval akademickým vzděláním, stále se držíte tohoto postoje?
Přirozenost v tvorbě je pro mě důležitá. Vyjadřuji to co cítím a k tomu nepotřebuji nic než pocity a emoce, které jsou vnitřním pohonem všeho co vzniká v mém atelieru. Pokud chce být někdo zdatný výtvarník, doporučuji mu školu, pokud se někdo narodí umělcem, je úplně jedno, zda se rozhodne školu podstoupit a nebo ne. Je to jen o tom, co on sám potřebuje k tvorbě. Je to individuální postoj, ale je nutné si uvědomit, že škola nevytvoří z člověka umělce. Ale může člověka mnohé naučit a mnohé zabít. Jde opět o to, co člověk hledá a co potřebuje najít. Takže můj postoj už není tak negativní, ale uznávám, že pro někoho je škola přínosem a pro jiného může být negativním omezením přirozeného a originálního způsobu výtavrného vyjadřování.
Milan Knížák se o Vaší tvorbě vyjádřil, jako o mechanických, manýristických a nepůvodních kresbách. Jaký máte názor na jeho výrok?
Myslím, že jsem se k tomu vyjádřil již před časem. Milana Knížáka si vážím, ač mi často připadá, že jsem jedním z mála. S jeho názorem částečně souhlasím a chápu ho. Mechanické jsou ve své detailní technice nepochybně, ale vznikají původně z akčního náčrtku, takže to není až tak jednoznačně mechanické a plánované. Kombinuji akci s mechanickou detailní kresbou. Pokud jde o manýrismus, v cyklu „Angels“ souhlasím s názorem pana Knížáka. A pokud jde o nepůvodní tvorbu, osobně si myslím, že o všem se dá říct, že je nepůvodní, lidí a umělců je tolik, že je jisté, že nikdo není ve své tvorbě skutečně původní, ale pokud to co dělá vzniká skutečně bez vědomí, že něco podobného již existuje, je otázkou, zda jde či nejde o původní tvorbu. Osobně si myslím, že pan Knížák má částečně pravdu, protože, částečně pravdu můžeme mít v oblasti umění vždy, vždyť umění je tak nepolapitelné.
Vystavoval jste s Janem Saudkem, Olbramem Zoubkem a Janem Kristoforim. Jak vnímáte tyto autory?
Nejvíce mě vždy oslovoval svoji tvorbou i osobností Jan Kristofori. Jsem rád, že jsem ho poznal osobně a mohl jsem po jeho boku vystavovat v galeri VOX HUMAN. Jinak ostatní umělce neřeším, každý dělá co umí a co ho baví, to máme doufám všichni společné. Takže přeji všem umělcům hodně inspirace a zajímavé práce.
Občas se vyjadřujete o svém rodném městě s velkým odstupem. Jak vnímá své rodné město Beroun umělec po třiceti letech života v něm?
Ono problémem města není město samotné přirozeně, ale lidé. Takže všude najdete hromadu stupidních kreténů. A nejhorší je, když takový jedinec má nějaké vyšší postavení. Takže upřímně, nemyslím si, že by Beroun tím, že je v něm spousta dementních lidí byl něčím horším než jakékoliv jiné město. Jen by to chtělo, aby bylo co nejméně takových lidí na důležitých postech.
Pokud by to bylo možné a k narozeninám byla možnost si přát jedno přání, co by to bylo?
Aby to dobré co mám zůstalo a to špatné aby bylo vždy jen rozumným vyvážením k přežívání na tomto světě. Protože vše špatné je k něčemu dobré a vše dobré, se může zdát jiným špatné. Takový je život a já se s ním snažím vycházet co nejlépe, jako s každým kdo si to zaslouží.
Poslední slovo na závěr, co chcete vyřídit svým příznivcům a odpůrcům?
Hodně trpělivosti, chladnou hlavu a zdravý rozum! Potom by to bylo fajn :)))
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl
Poslední aktualizace: 23.05. 2006
Starší příspěvky < < <
Author
Ani poprvé ,když jsem viděl věci z projektu Její dny, to ve mě nevyvolalo znechucení, spíše uznání toho, že pan Krumphanzl má kuráž vystavit to, co se mu líbí. Na to prostě každej "morál" nemá, tak je schopnej jen odsoudit jeho tvorbu jako výraz anarchie. Směšně, nezdá se Vám? Vy znechucení....Znáte pana Krumphanzla tak důvěrně, že si troufáte tvrdit že jde proti davu jako nějaký puberťák? haha, já se bavím. Pochopím, že některá tato díla u mnohých nevzbuzuje chuť k jídlu, ale snad v každym příspěvku vidim věty typu "chce se zviditelnit". haha, vždyť svoje díla nikomu necpe, vystaví je a kdo chce, ať přijde. Já přišel a líbilo se mi. A za přátele, kteří se tam byli podívat můžu říct to samé. Pane Svobodo, no tak jste mě ujistil, že jsem opravdu z jiné planety, nebo alespoň nejsem člověk a stejně tak několik bytostí, které znám. Všichni tu řeší, jestli jsou mezi námi "Ti odjinud" a Vy jste to vyřešil rázně a jednoduše, klobouk dolu. Hm by mě zajímalo, jestli někdy v životě zjistim přesný význam slova normální, fakt hloupé, jednoduché, povrchní slovo, které vystihuje i takový charakter. Panu Krumphanzlovi i ostatním členům skupiny Umělci s Kladivem přeji mnoho zdaru v budoucnu a již se těším (a nejen já) na přiští výstavu a nová zajímavá díla. Martin Vacek
Darth Raven •
05.04. 2007 - 14:30
<< RE
Reakce na Darth Raven 05.04. 2007 - 14:30
Zdravím.
Děkuji za kultivované reakce. Jsem příjemně překvapen tím, že jsem nebyl „setřen“ o poznání razantněji. Což tuto diskusi činí zajímavou.
Pravděpodobně jsem vůbec nepostřehl, s jakou upřímností autor své dílo udělal. Nejsem si však jist, jestli se dá věřit tvrzení, že autor nechtěl svým dílem šokovat. Pokud ovšem součástí uměleckého stylu není věšení bulíků na nos. Pokud jste skutečně nechtěl šokovat, tak Vám gratuluji, protože se Vám to nevědomky podařilo. I když nevím, jestli slovo šokovat je ten správný výraz.
Pokud se přesto tohoto slova dále přidržím, pak ve skutečnosti každý umělec chce šokovat, každý chce vzbudit emoce, každý chce jitřit smysly. Umělec, který nic takového nechce, asi není umělcem. Jenže jitřit smysly uměleckým dílem není to samé jako „pouze jitřit smysly“. Největší vítězství podle mne je, když umělec rozjitří smysly, aniž při tom vyloví vložku z kalhotek. Já panu Krumphanzlovi neberu jeho sexuální libůstku - jak by to ale vypadalo, kdyby například každý koprofil (nebo jiný „fil“) prezentoval svůj způsob prožívání sexuality jako umění?
Na rozdíl od pana Martina Vacka si nemyslím, že existují hloupá slova, mohou existovat jen hloupé skutečnosti, které příslušnými slovy označujeme. Především jsem se však nikde nesnažil definovat pojem normálnosti. Vůbec si nemyslím, že je někdo z jiné planety - naopak. Celá historie nám ukazuje, že nejkrutější i nejmírumilovnější lidé byli lidmi, že všechno co v životě děláme, je absolutně lidské a vychází z duchovních základů lidství, a že se tedy ve svém životě kloníme buď ke zlu nebo k dobru - podle své svobodné volby. A že tedy přiklánět se k dobru má hluboký smysl.
To co mne irituje, je fakt, že spousta lidí sice vidí hloupost, ale nemá odvahu říci: „To je hloupost!“. Je to jako v pohádce O císařových nových šatech. Lidé nad těmi šaty budou filozofovat, obdivovat se jim, ale nikdo císařovi neřekne, že je nahý, aby nevypadal jako hlupák.
Já chci být „morál“, protože to má smysl - i když vím, že se ve svém životě krutostem ani nemorálnostem, které sám způsobím, nevyhnu. Podstatné je, že se jim chci vyhnout.
Můj názor vychází z mého přesvědčení a chtělo se mi ho prostě vyjádřit. Za prostor, který mi byl na těchto stránkách k tomu poskytnut, děkuji.
Zdravím Vás a přeji Vám mnohem lepší nápady.
Jiří Svoboda
Jiří Svoboda •
06.04. 2007 - 15:43
<< RE
Reakce na biogallery 05.04. 2007 - 13:14
proč neustále mluvíš v množném čísle, honzíku? :) pokročilá schyzofrenie?
petr •
22.04. 2007 - 16:03
<< RE
Reakce na znechucený číslo 2 04.04. 2007 - 17:06
Jiří Svoboda napsal :
Ještě pár takových děl a nebudeme se chodit do galerií dívat na umělecká díla, ale vdechovat infekční atmosféru.
libre píše: Ale pane Svobodo tu již přece vdechujeme , je všude okolo nás ..
libre •
27.04. 2007 - 04:34
<< RE
Reakce na libre 27.04. 2007 - 04:34
Zdravím,
co jste tím chtěl vlastně říci? Že když do té infekční atmosféry ještě něco přidáme, tak se vlastně vůbec nic neděje? Ale to je přece stejné, jako když na černou skládku lidé přihazují další nepořádek se slovy: stejně už je tam bordel...
Zdraví Vás Jiří Svoboda
Jiří Svoboda •
27.04. 2007 - 07:42
<< RE
Příspěvek z podstránky Reportáž - Atelier:
Mno tak jakože přečetla jsem si komenty a musím říct, že Jirka se jen tak nedá :D Je vidět, že rád kritizuje ostatní a myslí si, že jen to co on uznává je DOBRÉ. A teď příjde otázka: Co je dobré? :D jakože mám pocit, že tu se jedná jen o to se bránit, ale nějak se mu to nedaří. Pořád polemizuje o tom samém - šokování. Nevím, jestli jste někdy prožil stavy jako Honza, nevím jestli chápete jeho chování, jeho styl vyjadřování..Dělá a kreslí to, co ho napadne v určitou chvíli, má prostě potřebu nějak vyjádřit svůj stav. To asi každý umělec. A umělec je podle mě ten, kdo své dílo umí vystavit. Je jasné, že se nebude líbit všem, ale hádat se stále o nározech mi příjde dětinské. Stejně jako kritizování lidí, které pořádně neznáme a nevím jaký mají k čemu důvod. Honzu zná poměrně dost lidí - neříkám, že úplně jeho myšlenkové pochody chápou to asi ne, a proto ho jen tak neodsoudi, ale spíše podrží. Prostě nechápu lidi, který přijdou na nějaké stánky, neznají toho člověka a už mají nějaké kecy..nevím asi je to moderni :D
sweet •
01.11. 2007 - 19:29
<< RE
Author
Zdravím!
Skvělé, je tu reakce! Sice se svým příspěvkem nejsem úplně aktuální, ale myslím, že to není až tak podstatné.
Nelze říci, že bych obecně rád kritizoval, zato mne velice baví diskutovat o umění. Což však znamená, že když je co kritizovat, tak i rád kritizuji. Já netrvám na tom, že to co považuji já za dobré, je skutečně dobré. Ale mám právo si to myslet ze dvou důvodů: 1. pokud argumenty proti mému názoru nemají dostatečnou váhu, 2. pokud principy, které uznávám a kterým věřím, fungují a jsou prospěšné. Rád bych též zdůraznil, že pravidla toho, co je dobré, jsem nestvořil já, pouze je respektuji.
Pan Krumphanzl v rozhovoru pro noviny prohlásil, cituji: „Na díle jsem spolupracoval se svojí dřívější přítelkyní a členkou naší skupiny Terezou Vackovou. Mělo poukázat na to, že menstruace je něco normálního a přirozeného.“
Já osobně neznám nikoho, kdo by prohlašoval menstruaci za něco nepřirozeného. Co si mám myslet o „stavech“ pana Krumphanzla, když pak z člověka vypadnou taková „moudra“?
Kromě toho vůbec nepochybuji o talentu a tvořivé síle pana Krumphanzla. Ale pochybuji o prospěšnosti směru jeho tvořivé síly. Já pana Krumphanzla neodsuzuji „jen tak“. Já ho dokonce neodsuzuji vůbec. Na to nemám žádné právo. Ale mám právo vyslovit se kriticky k jeho tvorbě. A tak to dělám. To právo je zde přítomno v podobě tohoto prostoru pro příspěvky a názory. Předpokládám, že fórum na stránkách Biogallery je svobodné a proto nelze očekávat, že zde zazní jen samá chvála. Nikdo snad nechce, aby svět byl jen zelenočerný, že? Já hodnotím pana Krumphanzla, který je virtuálně přítomen na těchto stránkách. Skutečného pana Krumphanzla neznám, takže jestliže je skutečný pan Krumphanzl jiný, než jsou jeho stránky, tak je přece naprosto neosobní vše, co zde píšu. Já sice mohu být považován za „hořkou pilulku“, ale pokud se budeme řídit například slovy Bible, že „člověka neznečišťuje to, co do něj vchází, ale co z něj vychází,“ pak je jasné, že pokud někomu křivdím, pak tato křivda svědčí proti mně. Pokud někomu moje slova „zhořknou v ústech“, pak je ve skutečnosti v oněch ústech hořká pachuť již dávno přítomna.
Pan Krumphanzl se hlásí k filozifii Friedricha W. Nietzscheho. A říká, že jeho teorie o nadčlověku byla nacisty zneužita. Tak si poslechněte přímo Nietzscheho a posuďte, jak byla jeho filozifie „zneužita“.
Pokud najdeme odvahu zbavit Nietzscheho vybroušené a libozvučné formulace jejich „jazykové síly“, získáme myšlenkový základ, který zní bez nadsázky děsivě. Základní výroky jeho filozofie nepředstavují v sobě uzavřený systém a dají se redukovat na následující teze, jak už zjistil jeden z jeho asi nejvýznamnějších badatelů Karl Schlechta.
1. Hodnoty, představy hodnot a ctnosti (jako laskavost nebo láska k bližnímu) jsou holý nesmysl.
2. Svět je vpravdě beze smyslu, je to nesmysl a je nepochopitelný.
3. Žena je méněcenná bytost.
4. Pozitivně hodnocený je pouze „nadčlověk“, který se vyznačuje silou, láskou k válce, bojechtivostí a vůlí k moci. Nadčlověk miluje násilí a je fyzicky a duševně silný. Nietzsche favorizoval „aristorkacii vznešených lidí, kteří mají oběti slabých a otroků klidně akceptovat“.
5. Válka je dobrá, pozitivní a vítaná.
6. Určité „rasy“ jsou nadřazené jiným rasám.
Přečtěte si ho v originálním znění (pochopitelně v překladu z němčiny):
„Křesťanství, z židovského kořenu a pochopitelné jen jako rostlina této země, představuje hnutí proti každé morálce kultivace, rasy, privilegia – je to antiárijské náboženství par excellence: křesťanství, přehodnocení všech árijských hodnot… evangelium chudých, nižších vrstev, celková vzpoura všech utlačených, nuzných, méněcenných, těch, kteří se provinili proti čisté rase…“
Aneb jak praví Dr. Thomas Röder a Volker Kubillus: „Je nesporné, že Nietzsche patří k výrazově nejsilnějším a nejpůsobivějším filozofům dějin. Přesto nám musíte prominout, že se před jeho duchem neskláníme. Nietzsche totiž vytvořil – při přesnějším pohledu – několik nejabsurdnějších a člověkem pohrdajících tezí a tvrzení, které si jen můžeme představit.“
Já dodávám jen: amen.
Uznáváte již nyní, že mám právo se k tomu, co pan Krumphanzl dělá, vyjadřovat kriticky? A že mám pro svou kritiku docela vážné argumenty?
Co je na díle pana Krumphanzla „Její dny“ nejzajímavější? Zcela určitě design menstruačních vložek, který je bezpochyby geniálním vynálezem, a to navzdory tomu, že autor tohoto designu se nachází kdesi za oponou anonymity. A pak samozřejmě také krev, jejíž výjimečný design a také ohromující specifická složitost se nedá srovnat ani s nejsložitějšími výtvory lidí. A to nepočítám nepředstavitelnou specifickou složitost samotného procesu menstruace. Ono totiž dílo „Její dny“ není až tak nezajímavým spojením dvou designů. Tedy spíše naopak. Ovšem s vědomím těchto souvislostí pan Krumphanzl své dílo pravděpodobně netvořil.
Zajímalo by mne, co bych měl tedy podle „sweet“ napsat, aby to nebyly kecy. Co je jednodušší: říci o názoru někoho druhého, že to jsou kecy, nebo mu věcně oponovat? Umělec je podle mne ten, kdo tvoří, ne ten, kdo své dílo „umí vystavit“. To je totiž velká „móda“ dneška: umění vytvořit je zaměňováno za umění vystavit. Já totiž nehodlám něco přijmout jen proto, že to pochází od někoho, kdo je známý, drzný, odvážný nebo originální. Muhammada také znají miliardy lidí jako vzor ctností, a to přesto, že nechal popravit stovky lidí a vzal si za ženu devítiletou holčičku. A Salvador Dalí skončil navzdory své slávě jako opuštěný bohatý bídák, o jehož dědictví se perou jeho příbuzní, kteří snad dokonce nechávají falšovat jeho díla. A ačkoli nelze pochybovat o genialitě a také o morální síle mnohých děl Picassa, nikoli bezdůvodně o něm vyšla kniha "Maloval krví jiných".
Už jsem se však na jiném blogu přesvědčil, že pan Krumphanzl dokáže nalézt vhodná slova, aby mne dokázal trefně a smysluplně poučit, takže i přes názorový nesoulad zachovávám úctu...
Myslím, že jsem se rozkecal dost, takže bych měl dodat ještě něco skutečně podstatného.
Přeji panu Krumphanzlovi a všem, kdo sledují Biogallery, krásné vánoční svátky, zdraví a štěstí do nového roku.
Zdraví
Jiří Svoboda
Jiri Svoboda •
19.12. 2007 - 20:22
<< RE
Reakce na Biogallery 28.03. 2007 - 22:18
ale no tak,respektovat sračky?to těžko.hezký den soudruju
radio •
20.01. 2008 - 15:54
<< RE
Author
cau lidi,ja moc dlouho schanim System of a down vsechny cd,ale mam jen mezmerize a proste chci vsici sem na KirtapPatrik@seznam.cz prosim moc je chcia potrebuju k zivotu
Arogance •
19.07. 2008 - 21:12
<< RE
Reakce na biogallery 05.04. 2007 - 13:14
uchyl...je to uchyl...ma nejake trauma z dětství tuším
nat •
11.08. 2008 - 00:09
<< RE
Reakce na nat 11.08. 2008 - 00:09
Něco na tom bude :) děkujeme za reakci :) a přejeme krásný den!
Biogallery •
12.08. 2008 - 07:36
<< RE
Příspěvek z podstránky Životopis:
Nemůžu si pomoct, ale fotky žen a dívek, které autora ovlivnily vypadají dost jednoduše...působěji dost sexysticky a myslim, ze prave v tom je zakopanej pes. Pan Krumphanzl jde na vsechno prostrednictvim jedny jediny veci a tou je SEX. Vzdyt je tolik různejch typů dívek a žen, a on tu má jen dlouhovlasý, vyzývavě se tvářící ikony, co působí lacině. Proč někdy neudělá změnu? Takhle to jeho "umění" působí dost jednotvárně a tím pádem může skončit i bez inspirace. Chtělo by to radikální změnu. Tak třeba Coco Chanel, Edith Piaf, Martu Vančurovou, Sharleen Spitery, Annie Lennox, Lenku Dusilovou, Lenku Filipovou, Suzanne Vega, P.J. Harvey a další.
I •
06.07. 2009 - 13:46
<< RE
|
