|
picture gallery |
TURISTATURISTA
Režie: Lucie Ferenzová Existenciální thriller z kempu pod hvězdným nebem bez Bohů je skutečně výstižný popis divadelní hry Turista současného německého dramatika Mariuse von Mayenburga. Není tomu tak dávno co jsem v divadle DISK prošel drsným testem hry Čekání a jako by mi to tenkrát nestačilo, došel jsem si pro další existenciální noční můru nazvanou Turista. Při odchodu mě napadlo životní motto: "Vidět Turistu v Disku a zemřít...." MALÝ EXPRESIVNÍ ÚVOD DO RECENZE
Řekl bych, že napsat recenzi na tuto hru by mělo být o něco snadnější než na předcházející existenciální mlýnek na maso Čekání. Ale nevím jak začít. Turista je totiž skutečně hodně bohatá a originální analýza současné společnosti, která funguje. A funguje brutálně, alespoň na moji každý den více a více drcenou podstatu vším tím šílenstvím kolem. Hra Turista funguje ve všech svých polohách, jak v temnějších tak v těch úsměvnějších. Jde o výborně vyrovnanou ale opravdu dlouhou a vydatnou dávku všeho „lidského“. Začnu poněkud netradičně a začnu tím jak proběhla moje cesta z divadla. Když jsem se vypotácel z kempu divadla DISK, zmatený a naplněný smutkem a opovržením nad sebedestrukcí společnosti, nad malostí a zvráceností zdegenerovaného stáda, nad zlem a sobectvím. Nad tím šílenstvím, kterému říkáme pokrok…nadechl jsem se čerstvého vzduchu a šel na metro. Cestou jsem skoro zakopl o špinavého žebráka, okolo prošla podivná čarodějnice a křičela na hezkou dívku „vypadáš jako píča“, ze tmy přiběhl podivný chlapík a dožadoval se cigarety, když jsem se mu rozhodl jednu dát vzal si dvě a jiný do mě strčil až jsem se zapotácel. Na ulici byla skupina bezdomovců, hráli na basu a každý si držel to svoje vysomrovaný pivko, všude kolem se roztahoval zkažený puch. Podivná šlapka na mě koukala prázdnýma očima a ptala se, „zda něco nechci“ jsou vánoce hodila by se nějaká hnusná nemoc se slevou. V metru se jeden stařík rozhodl, že mě nevpustí do vagonu a chtěl se snad přetahovat, vlak mi ujel, je mi zima, všechno je tak zvláštní, měl jsem chuť zakřičet, „tak kurva zastavte už někdo tu šílenou divadelní hru!“ Hry divadla DISK mám neskutečně rád ač mě pokaždé v případě podobně hutných záležitostí poznamenávají a kreslí mi po těle svým ostřím obrázky na které nezapomínám. Jen mě vždy děsí jak pravdivé jsou, jak moc si člověk po zážitku v divadle DISK uvědomí, že venku většina her vesele pokračuje. RECENZE
Je parné léto, prázdniny a do kempu u Waterloo přijíždějí první turisté. Na bývalém bitevním poli vyrůstají stany, ve stínu pod stromem parkuje karavan. Zatímco se v řece chladí pivo a na grilu pečou buřty, smaží se dospělí na slunci, děti si v lese hrají na indiány a mladí randí na minigolfovém hřišti. Opodál zkouší sociální pracovnice se svými pacienty pohádkové představení na závěrečný piknik a všechno dění v kempu i okolí má bezpečně pod dohledem jeho militantní majitel. Zanedlouho ale přijde dusná noc – na kemp se snesou komáři, krávy se na pastvinách rozbučí a jedno z dětí chybí. Vzápětí vynášejí z řeky mrtvého malého chlapce. Utopil se? Někdo ho zabil? Nebo si z něj něco vypůjčili mimozemšťané? Na idylické dovolené vypukne panika, bitvy, sváděné dosud pod povrchem, vyvřou, historie Evropy pokračuje dál... Hra Turista je takové veliké puzzle, které v divadle DISK budete skládat a rozkládat a skládat a rozkládat a skládat……pokaždé narazíte na to stejné, pokaždé z jiného směru ale s podobným koncem. Konec lidské společnosti je téměř jasný. Je to jako tisíckrát spláchnout obsah akvária do záchodu, rybičky se v míse komíhají a prozkoumávají svůj nový domov ale jen do okamžiku, než je spláchnete do hajzlu. V kempu divadla DISK je to podobné. Ovšem ta síla s kterou vás spláchnou do hajzlu je neuvěřitelně zábavná a rozhodně to za ten zážitek stojí. DISK využil tentokrát celý prostor divadla, se všemi jeho průniky pod i nad zem. Jedná se o úžasnou podívanou v otevřeném prostoru s kouzlem atmosféry a také hudby. Vše společně vytváří úžasnou scénu, do které vpadnete a těžko se budete dostávat ven. Proud Turisty vás totiž odnese řádný kus po proudu. Je zajímavé sledovat všechno to dění ve všech koutech scény. Záleží jen na Vašem postřehu, kolik toho dokážete vidět a slyšet a pochopit. A to je veliká přednost divadla DISK. Přízračnost dovoluje pracovat stále hodně s diváckou představivostí a vlastní vnímavostí.
Turista je plný provokujících a nápaditých scén, všechno je takové prapodivné, přízračné, záhadné, pohlcující, šílené ale na druhou stranu lákavé, vtipné a zábavné. Stejně jako život. V kempu Turisty jsem si připadal skoro jako ve světě filmového režiséra Davida Lynche. Hodně podobná atmosféra a mysterióznost se nachází i v této divadelní hře. A můžete si na to všechno téměř sáhnout, a v několika případech bych si šáhnul opravdu moc rád. Můj největší „nejpříjemnější“ problém v případě Turisty bylo zjevení Jany Kozubkové na scéně. Okamžitě jsem se začal bát, že z toho všeho kolem ní mi strašně moc uteče, protože je prostě kouzelná. Ale jako profesionál jsem se povznesl nad nízké pudy a zamluvil si lístky na všechna představení. Ne, to jsem neudělal, ale na hru Turista určitě ještě zajdu a to z mnoha důvodů. Z pohledu hereckého obsazení jde o hodně příjemnou hru. Někdo je nepřehlédnutelný, někdo výrazný, jiný méně výrazný ale nikdo není špatný. A trojice pacientů – „ou yes“. Hra je plná zajímavých postaviček. Je to pestrobarevná paleta nálad, osobností a situací. Děti si hrají a umírají, lidé se hledají, nacházejí a ztrácejí. Milují se a nenávidí. Přehlížejí se a ignorují. Lidé je zvláštní stádo, někdo je normální a někdo méně. Ale někdy je být méně normální možná mnohem více než méně. A co když v tom všem má prsty čarodějnice a nebo mimozemšťané? A co když….takovouhle vůni má jen grilované maso. Vůni civilizace.
Ale tak nějak píšu a nevím, zda jsem vůbec něco prozradil. Ono je to složité, ale ještě bych rád okamžik pokračoval. Chtěl bych zde prozradit, že původní Turista Maria von Mayenburga je hra o 24 postavách, která dosahuje 5-6 hodin hracího času. Což bych považoval za skutečně smrtící záležitost, kterou bych však v podání divadla DISK s velkou radostí podstoupil, ale to je takový neuskutečnitelný sen. I tak je hra v DISKU poměrně dlouhá a rozpůlená pauzou na dvě části. Když mě požádala slečna o pauze o cigaretu, trvalo mi po první části Turisty asi minutu, než jsem přišel na to, co že po mě ten lidský tvor požaduje, omluvil jsem se, že jsem tak trochu ze hry mimo a podal ji vařené vejce……tedy cigaretu vlastně. Stručně závěrem napíšu, že hra Turista je dalším velkým dílem divadla DISK, které doporučuji však převážně lidem se smyslem pro expresivní a abstraktní umění. Tohle není žádný odvárek, tohle je skvělé divadelní umění. Ale jak jinak, od divadla DISK už ani nic menšího než takovéhle bomby nečekám. Přežil jsem to a jsem rád, půjdu znova a doufám, že přežiji znovu….a třeba to pak zkusím ještě párkrát. A ještě párkrát a pořád a pořád dokola. Až do naprostého šílenství. Hurá! Děkujeme divadlu DISK za spolupráci.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 17.12. 2008
|
