|
picture gallery |
Králové a královnaKrálové a královna
Režie: Arnaud Desplechin Jsem rád, že mohu opět napsat filmovou recenzi na skutečně výjimečný a hodnotný snímek, kterým film Králové a královna francouzského režiséra Arnauda Desplechina bezpochyby je. Mám rád filmy, které v sobě nesou stopu skutečných životních zkušeností. A Arnaud Desplechin dokazuje, že má jednu vlastnost, která dnes již není příliš častá a tou je právě „život“. Jen ten kdo svůj život opravdu žije, má šanci převyprávět podobný příběh. A v případě filmu Králové a královna jsou to hned dva příběhy, které se celým filmem pnou jako větve stromu a to s patřičným důrazem na každou, i tu sebemenší, větvičku. Zkrátka nepřijdou ani zlomené a opadané větvičky, které mají v tomto příběhu své místo, stejně jako minulost v životě. Protože minulost není něco co zmizelo, je to naopak naše nedílná součást.
Film Králové a královna je takový dvouproudý kanál lidských osudů. Sledujeme příběh Nory a příběh Ismaela. Ač mají své životy propleteny minulostí, bojují každý zvlášť se svoji přítomností. Avšak ve filmu se hranice minulosti a přítomnosti vytrácejí stejně snadno jako v životě každého z nás. Kolikrát si máme co říct s někým, kdo už v našem životě není. A kolikrát by bylo na místě říct cokoliv těm, kdo nás obklopují a my je s neurčitým strachem a nejistotou přehlížíme a ignorujeme.
Příběh Nory je v okamžiku nemoci a smrti jejího otce konfrontován s jejím dosavadním životem.Ohlíží se za tím, co bylo a vnímá, že to co bylo, bude vždy i součástí toho co je a bude. Minulost se nenásilně prolíná s přítomností, sny a vzpomínky splývají v jedno a Nora ve svém vnitřním pátrání náhle hovoří i se svým mrtvým přítelem či otcem. Film je v tomhle ohledu skutečně brilantní, jak diváka zve do svého vlastního přízračného světa, kde stojí tajemné drama, prostá realita a životní nadhled vedle sebe jako partička kamarádů na pivku. A společnost je to pro diváka rozhodně příjemná. Vždyť život je krásný i když často bolí a žene nás do tmavého kouta, kde se musíme vyplakat. A po pláči si otřeme slzy a přijde mávnutí rukou a smích. To je život, kdo ho nezná, nevím kde ho ztratil.
Příběh Ismaela je svým způsobem takovým světlým odrazem příběhu Nory. Ismael je násilně a dalo by se říct „omylem“ odvezen do psychiatrické léčebny. Ono se nedá říct, že by nebyl bláznem, on je bláznem v tom nejkrásnějším slova smyslu. Protože kdo miluje život, je v dnešní době stejným bláznem jako ten, kdo se života zřekne. A ono to nemá od sebe až tak daleko. Vždyť dnes je život hodně vzdálený volnosti s kterou umělec potřebuje dýchat. Ismael je krásná postava tohoto filmu s obrovským plusem jeho představitele, vynikajícího Mathieua Amalrica (Skafandr a motýl). Ismael zůstává na čas v léčebně a náhle zjišťuje, že to není tak špatné a svým způsobem je patrné, že blázinec a dnešní svět nemá mnoho rozdílů. Naopak se zdá, že v „normálním“ světě najdete mnohem víc bláznů než v psychiatrické léčebně. Ismael odpočívá, dochází na terapie a když na to přijde, o sestřičky a pacientky taky není nouze. Avšak bylo by to příliš jednoduché, kdyby film byl jen o tom, jak Nora přichází o otce a Ismael relaxuje v psychiatrické léčebně. Film zachází hluboko do lidského Já a rozehrává takové tiché a klidné představení o tom, jak složité jsou mezilidské vztahy a samotná existence. Člověk totiž vždy bojuje na prvním místě se svoji vlastní osobou a teprve potom přijde trocha prostoru na ostatní. Proč se vztekáme, proč naříkáme, proč pláčeme a nebo křičíme a nenávidíme či milujeme? Hledáme, nacházíme a ztrácíme? Co nás děsí více, smrt nebo život? Svatba nebo pohřeb? Bílá nebo černá? Děsíme se více toho co bylo a nebo toho co bude?
Myšlenky. To je to co film Králové a královna vyvolává. Myšlenky, pocity, vzpomínky, otázky a občas nám podá laskavou odpověď a jindy nám dovolí, abychom si odpověděli sami. A to mám na filmech, jako je tenhle, nejraději. Možnost si film vzít a pochopit ho podle vlastního života. Nacházet vlastní vzpomínky a spojitosti. Zkušenosti a své chyby, kterých jsem se dopustil a uvědomil si je. Ale minulost….není něco co zmizelo….je to naopak naše součást. Jak říká Ismael malému Eliášovi, kterého má na přání Nory adoptovat a vzít za svého. V závěru filmu dává Ismael rady Eliášovi a tím i nám divákům. Musíme proto brát vždy na vědomí, že i když máme pravdu, můžeme se stále tak trochu mýlit. Což je v životě důležité. A také si musíme uvědomit, že chybovat je lidské, nikdo z nás není dokonalý a tím, že vlastní chyby přehlížíme a tajíme se lepším člověkem nestaneme.
Film Králové a královna je jako život, je plný slz a bolesti jako úsměvu a radosti. Jde jen o to, na které místo života se podíváme. Podle mého je v životě nejdůležitější dosáhnout toho, abychom se smáli i plakali opravdově a cítili tu sílu prožitku. Protože emoce jsou to, co dělá ze života život. Děkujeme za spolupráci distribuční společnosti Hollywood Classic Entertainment.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 25.06. 2008
[ filmové recenze ]
|