|
picture gallery |
Náš vůdceNáš vůdce
Režie: Dennis Gansel V případě filmu Náš vůdce (Die Welle) jsem se rozhodl použít především text od distributora tohoto filmu, protože jsem přesvědčen, že v tomto případě bych byl jen těžko přesnější a výstižnější. Film je totiž ve svém obsahu velice důležitý a rád bych jen pronesl své překvapení nad volbou českého názvu filmu. Název Vlna by podle mého byl mnohem vhodnější a výraznější. Ale pokud se mám stručně vyjádřit k tomuto filmu, mohu říct, že jde o skutečně zajímavý film, který mi udělal zase po čase radost tím, že je to film se silnou myšlenkou. Synopse
Německo. Současnost. Učitel gymnázia Rainer Wenger se rozhodne během týdenního projektu na téma „Státní formy“ vyzkoušet jeden pokus, aby přiblížil studentům počátek diktatury. Pedagogický experiment s ničivými následky. Nejdříve to začalo neškodně s pojmy jako disciplína a pospolitost, ale během několika dnů se teorie změnila v praxi. Název projektu: Vlna. Už třetí den začínají studenti ty, kteří smýšlejí jinak, odstraňovat a ustrkovat. Když se situace na turnaji ve vodním pólu nakonec vyhrotí, rozhodne se učitel experiment zrušit. Příliš pozdě! Vlna se už dávno dostala mimo kontrolu… Experiment Na podzim roku 1967 provedl ve své třídě učitel dějepisu, Ron Jones, na střední škole Cubberley v kalifornském Palo Alto experiment. Během vyučovací hodiny na téma nacionální socialismus položil jeden z jeho studentů otázku, kterou nebyl učitel schopen zodpovědět. „Jak mohli Němci tvrdit, že nic nevěděli o zkáze Židů? Jak mohli vesničané, železničáři, učitelé, lékaři tvrdit, že nic nevěděli o těch hrůzách v koncentračních táborech? Jak mohli sousedé, dokonce i přátelé židovských občanů říkat, že s tím neměli nic společného? Spontánně se tedy rozhodl provést pokus. Studenti byli na čas vystaveni disciplíně, podrobeni omezení a zformováni do určitého společenství. Toto společenství si dalo název Třetí Vlna. K údivu učitele reagovali studenti s nadšením, když po nich požadoval poslušnost k autoritě. Experiment, který měl zpočátku trvat jen jeden den, uchvátil i zbytek školy. Jinak smýšlející byli vyčleněni, členové se vzájemně špehovali a studenti, kteří se odmítli připojit, byli zbyti. Pátý den musel Ron Jones experiment ukončit. Fenomén – „Extrémní poslušnost autoritám“
Dodnes jsme svědky bezbřehé poslušnosti autoritám, jako např. z časů Třetí Říše, nedostatečně teoreticky objasněna. Tímto fenoménem se zabývala řada vědeckých průzkumů, které sledovaly od základu sociální psychologie chování jednotlivce ve skupině. Mezi pokusy, které zvláště budí rozruch, patří Experiment ze Stanfordského vězení uskutečněný v roce 1971 na Stanfordské univerzitě, kde bylo předmětem pozorování lidské chování v podmínkách uvěznění. Milgram Experiment byl proveden roku 1962 pod vedením psychologa Stanley Milgrama, kde se testovala připravenost průměrné osoby na autoritativní příkazy a postupné vykonávání příkazů i přes přímý odpor jejího svědomí. Děj filmu a ústřední témata
Náš vůdce vypráví příběh učitele, který chce vyzkoušet, jak velké množství autority a násilného souhlasu snesou studenti v jeho přednáškách. Namísto odporu však projeví studenti nečekané nadšení – učitel je zláká svými manipulativními myšlenkami a vytvoří tak hnutí. Vlna je jako děsivý, osamělý běžec. Zaplaví i jiné třídy, celou školu, a zanechá i zřetelné stopy v mimoškolním světě. Výchozím bodem je jeden týden projektů: všichni se těší na změnu školního dne. Dynamický a oblíbený učitel gymnázia, Rainer Wenger (občanská výchova a tělocvik), dostává proti své vůli projekt na téma autokracie. Jeho vysněné téma anarchie získává jeho kolega. Nejen Wenger, ale i studenti reagují zklamáním; už jen myšlenka na nálev typu „nacionální socialismus se nesmí nikdy opakovat“ všechny nudí. Wenger se tedy rozhodne pojmout přednášky více z praktického hlediska. Zdůrazňuje svoji autoritu a požaduje po třídě podřízenost a konformní jednání. Studenti následují jeho návrhy a požadují, aby se stal jejich „vůdcem“. Dokonce vyvíjí nečekanou kreativitu a motivují se navzájem. Při tom všem ale netuší, jak dobře jsou zmanipulováni. Tím, že se tento film zakládá na skutečnosti, jsou dopady tohoto experimentu ještě působivější. Náš vůdce podrobuje člověka těžké zkoušce, ale zároveň ukazuje, že i demokracie si dokáže obhájit své místo. Poskytuje mnoho látky k zamyšlení. Dává podněty k diskuzi. Jeden týden jako jeden rok
Náš vůdce začíná krátkými ukázkami současné situace. Vidíme běžný chod gymnázia. Tři scény lehce vyjádří neuspokojivý stav věcí. První – zkouška divadelní hry, kdy Ferdi svévolně ruší ostatní a Karo vysíleně rezignuje: „Nedává to smysl, když si každý dělá, co chce.“ Druhá – školní tým hraje vodní pólo, kde egoismus překáží úspěchu, a učitel tělocviku Wenger křičí rozzlobeně: „Hrajte společně!“ Třetí – mejdan s obvykle nudným průběhem. Jeden opilý student přemýšlí nahlas: „To, co chybí naší generaci, je společný cíl.“ Pondělí je začátkem na cestě k poslušnosti a pospolitosti – sedět zpříma, při mluvení stát, učitele oslovovat „Pane“. „Herr“ Wenger nechává, podle návrhů, odsouhlasit, jestli se má stát vůdcem. Na tabuli stojí „Moc skrz disciplínu“. Výhody poslušnosti se zjevně projevují. Při vodním pólu se konečně sjednotí rozhádaný tým. Další heslo zní „Moc skrz společenství“. Přichází nový zasedací pořádek a rozhodnutí nosit jednotný oděv. A výhody? Nikdo není zvýhodněn svým oblečením nebo se nemusí bát nedostatků. Následující den mají všichni na sobě dohodnuté bílé košile. Karo, která jako jediná vybočuje z řady, přijde v červené a ocitá se okamžitě v izolaci od ostatních. Třetí zásada se nazývá „Moc skrz jednání“. Protože k čemu je společenství a dobré myšlenky, když se nevyužijí? A jaké jsou opět výhody? Když je Tim v nesnázích, přispěchají mu jeho spolužáci na pomoc. Tim tak poprvé pocítí, jak mu je solidarita prospěšná. Ovšem co všechno následuje? Ne neprozradím.... Síla autentičnosti Náš vůdce vychází z vyprávění o nebývalé události z roku 1967. Film však děj více zintenzivňuje a vytváří postavy s příkladným vývojovým potenciálem. Kromě jiného odstraňuje časový odstup 40 let a tehdejší události zasazuje do dnešní doby. Náš vůdce záměrně nepoužívá žádné historické dokumenty pro odraz této časové vzdálenosti a svou dramaturgii staví na prožitcích. Druhá rovina autenticity filmu vystupuje skrz aktuální dění, téma mladých je zapracováno kreativně, ale zároveň nevtíravě. Jednotné oblečení vyřeší denní mučivé otázky odívání a odstraní nátlak módních značek. Kdo se zapojí do hnutí, může přemoci svou tísnivou frustraci z bezvýznamnosti. Mejdany, zábava a pivo ve znamení triumfující Vlny. Kdo potřebuje zvýšit sebevědomí, prosím: vnější odpor se nabízí jako sportovní pole působnosti. Překračování hranic, výměny názorů s autoritami a soupeřící skupiny rváčů. Všechny motivy, konflikty a akce jsou v životě těchto osob hluboko zakořeněné. Vlna se z pohledu různých zúčastněných vyvíjí odlišně. Diváci provází aktéry od začátku do konce, mohou se vcítit do jejich každodenních starostí, do jejich vztahů. V průběhu děje jsou často paralelně nasazeny různé lidské reakce, jako např. když studenti doma referují o týdenním projektu: Karo své matce, Rainer své manželce, Tim svým rodičům. Zanícení studentů pro experiment je citelné, ale reakce účastníků rozhovoru jsou již rozdílné. Zároveň mají diváci možnost nahlédnout do sociálních prostředí, ve kterých studenti žijí a jejichž poznání je důležité pro další vývoj experimentu. Perspektivy Novinová zpráva nebo reportáž. Tak by mohl působit příběh, který je vyprávěn z pohledu třetí osoby. Vidíme postavy bez toho, aniž by některá z nich provázela dějem. Ničemu ani neodporuje, že si film přivlastňuje různé stylové prvky. Rocková expozice a Wengerovo zpočátku lehkomyslně ironické chování budí snad falešné naděje, že jsme přišli na komedii nebo drama s cool, suverénním učitelem s manýry ze Společnosti mrtvých básníků. Wengerova následná konfrontace s Wielandem je uvedena jako klasický duel. Noční a zamlžená akce s nálepkami je jako okopírovaná z videoklipu. Noční scény ve škole působí jako z hororu. Lehce se dotýkáme také krimi, psycha a politického dramatu (když Marco revoltuje proti Wengerovi). Účelem všech těchto žánrů je rozmanitost vyprávění. Přechod k subjektivnímu pohledu přináší divákům překvapivou dramaturgii: Povídejte se na film, pak přemýšlejte a snažte se, aby se to již více neopakovalo. Náš vůdce podává tuto závěrečnou výzvu velmi sugestivně a emocionálně. Ve filmu, stejně jako ve skutečném životě platí, že si každý má nést následky za svoje činy. Slovo závěrem Jděte se rozhodně podívat na tento film. A nepochybuji, že pokud jste tuto recenzi či spíše doporučení filmu Náš vůdce dočetli až sem, věříme, že ani další doporučení není třeba a zajdete se podívat z vlastní zvědavosti.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 16.04. 2008
[ filmové recenze ]
|
