|
|
Friedrich Nietzsche
Radostná věda, Ranní červánky, Mimo dobro a zlo, Genealogie morálky
Friedrich Nietzsche
Nakl.AURORA
FRIEDRICH NIETZSCHE
(15. X. 1844 Röcken - 25. VIII. 1900 Weimar)
Jeden z nejvýznamnějších německých filosofů; vystudoval filologii a pro své mimořádné nadání získal ještě před ukončením studií profesuru klasické filologie na Basilejské univerzitě (1869). Kvůli zdravotním obtížím se jí však roku 1879 vzdal a svá díla psal během dlouhodobých pobytů především v Itálii. V Turíně se 3. 1. 1889 psychicky zhroutil a o 11 let později podlehl progresivní paralýze.
Na počátku své filosofické dráhy reagoval především na filosofii Schopenhauerovu a vkládal velké naděje do umění, ztělesňovaného apollinsko-dionýskou syntézou řecké tragédie či hudebním dramatem Richarda Wagnera (Zrození tragédie z ducha hudby 1872, Nečasové úvahy 1873-76). Po této rané fázi nastal v Nietzschově díle zvrat (Lidské, příliš lidské 1878-79) a v následujících pracích Nietzsche rozvinul v aforisticky a poeticky psaných dílech (Ranní červánky 1881, Radostná věda 1882, Tak pravil Zarathustra 1883, Mimo dobro a zlo 1886, Genealogie morálky 1887) vlastní pozici, která od přelomu 19. a 20. století trvale ovlivňuje filosofické myšlení. V pozdních spisech, vydaných po Nietzschově zhroucení (Případ Wagner, Antikrist, Nietzsche kontra Wagner, Ecce homo), jsou myšlenky předešlé fáze ještě radikalizovány. Texty připravovaného "základního" díla Vůle k moci (1901 a 1906) uspořádala Nietzschova sestra Elisabeth Nietzsche-Förster, jež také zčásti umožnila jeho zneužití národním socialismem. Tento tendenční výklad je však v příkrém rozporu s Nietzschovým rozhodným odmítáním německého nacionalismu a antisemitismu.
Nietzschovo ojedinělé jazykové umění, využité v aforistické formě, symboličnosti či podobenstvích, dosáhlo vrcholu v Dionýských dithyrambech (1888). Největším přínosem jsou však jeho filosofické vize, jež se za uplynulých sto let staly mohutným inspiračním zdrojem moderní filosofie.
RADOSTNÁ VĚDA
Soubor aforismů, které patří k Nietzschovým stěžejním dílům, vychází v novém, opraveném a doplněném vydání, opět ve skvělém překladu Věry Koubové. Ojedinělé jazykové umění tohoto významného německého filozofa, využité v aforistické formě, přibližuje čtenářům jeho filozofické vize.
JAN KRUMPHANZL O KNIZE RADOSTNÁ VĚDA
„Na filozofii F.Nietzscheho jsem vyrostl, takže je pro mne hodně důležitou součástí všeho co dělám. Nietzsche hodně ovlivnil moji tvorbu a především cyklus Zarathustra, který obsahuje pouze grafiku inspirovanou filozofií tohoto velkého a nesmrtelného nihilisty. Knihu Radostná věda mám hodně rád a nejvíce se řídím moudrostí aforismu nazvaného Největší zátěž.“
Největší zátěž:
Co kdyby se jednoho dne nebo jedné noci vplížil do tvé nejosamělejší samoty nějaký démon a řekl ti, „Tento život, jak jej teď žiješ a jaks jej žil, budeš muset žít ještě jednou a ještě nespočetněkrát a nebude v něm nic nového, nýbrž musí se ti navracet každá bolest a každá rozkoš a každý nápad a vzdech a vše, co bylo ve tvém životě nevýslovně malé i velké, a všechno ve stejném pořadí a sledu – a také tento pavouk a toto měsíční světlo mezi stromy a také tento okamžik a já sám. Věčné přesýpací hodiny bytí se stále znovu obracejí – a ty s nimi, zrnko prachu!“ Nevrhl by ses na zem, neskřípal zuby a neproklínal toho démona, jenž by takto mluvil? Nebo jsi jednou zažil tak úžasný okamžik, v němž bys mu odpověděl: „Tys bůh a já nikdy neslyšel nic božštějšího!“ Kdyby se tě ona myšlenka zmocnila, pak by proměnila tvé bytí a snad by tě i rozdrtila nikdy neumlkající otázka: „Chceš to ještě jednou a ještě nespočetněkrát?“ by ležela na tvém jednání jako největší zátěž! Neboť jak dobrým by ses musel sobě samotnému i životu stát, abys již po ničem netoužil víc než po tomto posledním věčném stvrzení a zpečetění?
RANNÍ ČERVÁNKY
Kniha Ranní červánky vznikala roku 1880 na cestách mezi Benátkami, Mariánskými Lázněmi, Naumburkem, Stresou a Janovem. Na jaře 1880 nesl soubor 262 aforismů ještě titul L'Ombra di Venezia (Stín Benátek). Do konce roku 1880 k němu přibylo ještě několik poznámkových sešitů; čistopis pořízený Nietzschovým "žákem" Peterem Gastem byl nazván Die Pflugschar (Rádlo). Na první stranu své kopie vepsal Peter Gast slova "Je tolik červánků, které ještě nezasvitly. Rigvéda." Citát se Nietzschovi zalíbil natolik, že titul knihy změnil na Ranní červánky. Myšlenky o morálních předsudcích (Morgenröthe. Gedanken über die moralischen Vorurtheile). Kniha vyšla koncem června 1881 u Ernsta Schmeitznera v Saské Kamenici (Chemnitz). Roku 1887 opatřil Nietzsche neprodané zásoby předmluvou a nakladatel E. W. Fritzsch v Lipsku je uvedl na trh jako druhé vydání.
Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským a Radostnou vědou, je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky ad. "Myšlenky o morálních předsudcích" tak tvoří počátek cesty, kterou pozdní Nietzsche nazve "přehodnocením všech hodnot".
JAN KRUMPHANZL O KNIZE RANNÍ ČERVÁNKY
„Myslím, že nemá smysl se ke každé knize zvlášť vyjadřovat, knihy F.Nietzscheho jsou nesmrtelné a stále aktuální. Nejvíce mě oslovil aforismus Jak máme zkamenět.“
Jak máme zkamenět:
Pomalu, pomaličku tvrdnout jako drahokam – a nakonec zůstat tiše ležet k potěše věčnosti.
MIMO DOBRO A ZLO
Německý originál knihy Mimo dobro a zlo. Předehra k filosofii budoucnosti byl poprvé publikován roku 1886, ale materiál k ní autor shromažďoval už od začátku osmdesátých let, kdy se jeho myšlení začíná postupně zaměřovat k ústřednímu pojmu jeho pozdní filosofie - k vůli k moci. Nové vydání je oproti předchozím opraveno a opatřeno poznámkami a vysvětlivkami.
JAN KRUMPHANZL O KNIZE MIMO DOBRO A ZLO
„Tuto knihu jsem četl jako mladík ve svém prvním zaměstnání. Seděl jsem dlouhé hodiny u kávy a četl tuto knihu. Byl jsem šťastný a spokojený člověk. Pochopil jsem, že není dobro ani zlo a pocítil jsem tíhu toho, že společnost má jiný názor.“
GENEALOGIE MORÁLKY
Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním, nejucelenějším pracím a výjimečně v něm opouští aforistickou formu. Nietzsche si plně uvědomuje, že „kritika morálky" v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnosti. Zároveň je třeba číst jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. jako kritiku určitého morálního ideálu.
JAN KRUMPHANZL O KNIZE GENEALOGIE MORÁLKY
„Krásná kniha, kterou by si měl každý člověk přečíst!“
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl
Poslední aktualizace: 08.11. 2005
|
