|
picture gallery |
Nenech se zas oblbnoutNENECH SE ZAS OBLBNOUT
autor: Alex Švamberk „Psal se rok 1996 když jsem já osobně procházel svým hard core hudebním obdobím. Byl to rok kdy Henry Rollins vydal album Everything, pamatuju si také na album Iggyho Popa - Naughty Little Doggie a nebo na Greatest Hits Live kapely Ramones. Poslouchal jsem kapely jako Biohazard, Madball, Sick Of It All a přirozeně taky Dead Kennedys. Bylo mi nějakých 20 let a já si říkal, tohle to je hudba jak má být. Takže je jasné, proč moje internetová galerie zařadila tuto knihu do sekce knižní recenze...“ Biogallery se rozhodla zařadit do knižních recenzí knihu Nenech se zas oblbnout – kapitoly o americkém hard coru a punku, která právě vyšla v nakladatelství Maťa. Kniha Alexe Švamberka shrnuje rozhovory, které autor vedl s americkými hardcorovými kapelami od počátku devadesátých let až do současnosti. Kniha však také pohlíží na samotný zrod, vývoj a rozmanitost celé hardcorové a punkové hudební scény. U každé kapely v knize najdete vedle samotného interview také stručný profil kapely. V knize také najdete černobílé fotografie od fotografů (Alexe Švamberka, Karla Šustera, Jindřicha Minaříka, Kateřiny Farné) a z archivu (Alternative Tentacles, Petra Monise / Southern Records). KNIHA NENECH SE ZAS OBLBNOUT 1. Kniha začíná v roce 1973 kdy tak nějak vše začalo v klubu CBGB´s. Autor nás seznamuje s hudebníky kteří v klubu hráli a hned první interview s Ivanem Králem je především o začátcích v klubu CBGB´s. Ivan Král hrával také s Iggy Popem, který je druhou osobností knihy a ve svém interview se vyjadřuje nejen k hudbě, ale také o jeho inspiraci v literatuře, především Williamem Burroughsem nebo Allanem Ginsbergem. „O Burroughse jsem měl velký zájem v sedmdesátých letech. Řeknu to rovnou, nechodil jsem na žádný literárníseminář, byl jsem feťák. A jednou jsem viděl na stánku ležet jeho knihu Faťák. Říkal jsem si, to je dobrý, že se tak něco jmenuje, a koupil jsem si jí.“
Od Iggyho Popa k jeho kapele Stooges není daleko a tak se v knize autor nevěnuje pouze Iggymu, ale přirozeně i jeho kapele Stooges. Od které pokračujeme dál za Johnem Calem, který po odchodu z Velvet Underground produkuje debut právě kapele Stooges. Interview dává John Cale ve svých 64 letech na svém turné…a rozhodně není znát, že by byl nějak unavený. Dalším podstatným článkem je nepochybně kapela Ramones, která se na scéně objevila v roce 1974. Následují fanoušci béčkových filmů Misfits, kteří jsou považováni za průkopníky amerického hard coru. Misfits založil v roce 1977 zpěvák Glenn Danzig, který později šel svoji vlastní sólovou cestou. Po Misfits následuje kapela Queers, která se nese v duchu Ramones ale drží si svoji vlastní tvář. Zde končí první část knihy. 2. V knize o hard coru a punku přirozeně nemůže chybět partička Dead Kennedys v čele se zpěvákem Jello Biafrou. Kniha přináší nejen profil kapely Dead Kennedys, ale také interview jak s Biafrou tak s kytaristou East Bay Rayem, který skupinu založil a nakonec dokonce interview s Brandonem Cruzem, který se stal novým zpěvákem Dead Kennedys. Interview s osobností jako je Jello Biafra je opravdová lahůdka, kdo by tohoto chlapíka neznal a nechtěl poznat více… Biafra hovoří o punku, o Dead Kenedys a o svých projektech s Al Jourgensenem. Nebyl by to Biafra, kdyby se také nedostal k politickým myšlenkám a rodině George Bushe… Pokud jde o politiku v hudbě, kniha poukazuje hned po Dead Kennedys na další představitele amerického angažovaného hard coru a to na kapelu M.D.C. se zpěvákem Davem Dictorem. Tato parta si zajistila pevné postavení na hardcorové scéně už svým debutem. Interview s Dictorem je obsáhlé a zajímavé a uzavírá druhou část knihy. 3. Kapela D.O.A. (Dead On Arrival) představuje takřka dokonalý prototyp hardcorové kapely a proto je jí v knize věnováno více prostoru. Kapela D.O.A. vznikla v roce 1978 a stála u zrodu vancouverské scény, z níž vzešli nejen hardcoroví NoMeansNo, ale také celá řada elektroindustrálních part včetně Skinny Puppy či Front Line Assembly. Díky obrovské energii zakladatele, zpěváka a kytaristy Joeya „Shitheada“ Keithleyho se kapela stala nepřehlédnutelnou hardcorovou partou z Kanady. Sám napsal knihu o historii kapely a ta následovně inspirovala spisovatele Michaela Turnera, jehož knihu Hard Core Logo zfilmoval Bruce McDonald s kterým je v knize také interview hned po interview se Shitheadem a částí věnované právě filmu Hard Core Logo. Třetí kapitolu knihy uzavírá ještě druhý krátký interview se Shitheadem právě o tomto filmu.
4. Skrze Bad Brains, Minor Threat, Straight Edge a Fugazi se dostáváme k osobnostem Ian MacKaye a Henryho Rollinse jenž jsou obsahem čtvrté části této knihy. 5. Poison Idea a Killdozer. Drogy, chlast a nihilismus z Oregonu. To je další část na cestě hardcorového poznání. Interview s Jerry A z Poison Idea a interview s basistou Michaelem Gerardem z Killdozeru jsou sice velmi kratké ale i tak zajímavé. 6. Haha, tak a máme v tom hokej…..k této části knihy se nebudu vyjadřovat….snad jen budu citovat Shitheada…“Musil je skutečně dobrej bek“. (D.O.A. – Hanson Brothers – hokej – Ramones a Paul Newman) nene, opravdu těžko vysvětlím, o čem se to tady snažím psát a popisovat další část knihy o hadcoru….prosím tuto část přeskočme….. „Když jsem byl malý, tak se můj otec přestěhoval do USA, do Ohia, a tam nebyl led.“ 7. Na počátku 80. let představoval hard core punk nejvýraznější složku amerického undergroundu. V první polovině 80. let už metal není největší nepřítel, pomalu se rodí crossover. Kapely jako D.R.I., Suicidal Tendencies nebo Biohazard jsou zde. 8. NYHC…..Murphy´s Law, Agnostic Front, Sick Of It All a Madball. To je několik kapel, které není nutno představovat, ale určitě vás potěší rozhovory se zástupci těchto hardcorových zatraceně nasraných partiček z New Yorku. Rozhodně to stojí za to. Jako bonus dostanete ještě interview s hardcorovým písničkářem Walterem Schreifelsem z kapely Gorilla Bisquits.
9. A máme tady Neopunk. Nevím kolik lidí potěší a kolik lidí odradí jména jako je Green Day a nebo Offspring. Ale jsou zde. Vedle nich také kapela US Bombs a bubeník Chip Hanna. Další kapelou z řad neopkunku je No Use For A Name, kterým je zde také dán prostor říct a prozradit svůj názor. 10. Vracíme li se v této části knihy opět k politickým proudům v hudbě, nesmíme zapomenout na kapelu Anti-Flag, jenž se snaží navázat svým způsobem na Dead Kennedys. Následují party Good Riddance a Defiance. 11. V závěru knihy se dostáváme k experimentům - NoMeansNo a Sabot. TAK NĚJAK SOUHRNEM Pokusil jsem se projít knihou Nenech se zas oblbnout jako řekou. Nechtěl jsem se nechat strhnout proudem, prozrazovat to, co je potřeba si přečíst, ale poukázat na to co v knize je, jaké kapely jsou zastoupené a udělat vám takového stručného průvodce. Rozhodně musím ujistit všechny čtenáře a milovníky hardcoru, punku a hudby, která s tímto směrem nějak souvisí, že v knize je mnohem a mnohem více, než jen to co jsem nastínil. Protože v každém rozhovoru, kterých je v knize něco okolo 40ti se dozvíte spoustu dalších věcí nejen spojených s hudbou a stylem. Kniha Alexe Švamberka se skutečně povedla a já jí můžu vřele doporučit všem co se o tuhle hudbu zajímá. JAN KRUMPHANZL O KNIZE NENECH SE ZAS OBLBNOUT "Kniha mě potěšila a pobavila...ale také jsem se zase něco nového dozvěděl o hudbě a hudebnících, které jsem poslouchal před nějakýma dvanácti lety. Takže jsem s knihu s velkou radostí přečetl a všem příznivcům hardcoru a punku mohu vřele doporučit!" Děkujeme za spolupráci nakladatelství Maťa.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl Poslední aktualizace: 22.01. 2007
[ Knižní recenze ]
|
