|

|
Životopis
Jan KRUMPHANZL expresivně surrealistický malíř 1976 - Jan Krumphanzl se narodil 1.června v Berouně.
1982 - Již jako dítě prokazuje výtvarné nadání.
1987 - Opovrhuje výtvarnou výchovou na škole, kde není dostatek tvůrčí volnosti a děti jsou nuceny k tvorbě předem zadaných a neosobních prací.
1991 - Je mu doporučována výtvarná škola. Odmítá!
1993 - Prvně se setkává se surrealismem a je jím hluboce zasažen…(S.Dalí). Začíná vytvářet své první kresby na rozhraní surrealismu, action paintingu a abstraktního expresionismu.
1995 - Dostává se k němu dílo německého filosofa F.Nietzscheho a ovlivňuje jeho pohled na svět i jeho tvorbu. (Bez arogance,hrdosti a přímosti není génia!)
1996 - Zavrhuje akademismus (ve své filosofické podstatě a definici skutečného umění) a jeho zastánce. Prohlašuje,že umění není nic než duševní onanie a ta nezná žádného omezení ani pravidel. Jen chtíč a touha tvořit je podstatou a zdrojem tvorby.
1997 - Poprvé se představuje veřejnosti několika obrazy na výstavě v Lodenici u Berouna. Jeho grafika o lidské závislosti "Na nitkách", má velice příznivý ohlas. Zde se také prvně setkává s výtvarníkem J.Ryndou. Poznává blíže tvorbu H.R.Gigera a navštěvuje skrze internet jeho výstavu v Tokiu. Nechává se touto prací inspirovat a vzniká několik obrazů, které předurčují další vývoj jeho tvorby. Provokující a osobitý styl následujících obrazů sám autor nazývá (Biotechnologie sexu a organičnosti). Stále více bojuje svoji tvorbou proti zástupcům akademismu.
1998 - Je pro něho velmi důležitým rokem. Potkává Marcelu, která se stává jeho živoucí múzou. Společně se objevují na výstavě (Salvador Dalí v Praze) a Krumphanzl uskutečňuje vlastní dlouho připravovaný projekt "POZITIVNÍ NEGATIVITA".Výstavu ve stacionáři pro tělesně postižené děti se rozhodl uspořádat ve spolupráci s výtvarníkem J.Ryndou.
1999 - Autorská výstava "INTROSPEKCE" v galerii U Radnice v Berouně vzbudila zájem jak laické veřejnosti tak odborníků. Akademický malíř V.Žabinský řekl "Díla Jana Krumphanzla nejsou výrazná rozměrem zato upoutávají náměty, názvy a formou detailního zpracování." Krumphanzl se však nespokojí pouze s obrazovou formou sebevyjádření a proto ke každému obrazu přikládá volné čtyrverší s mnohdy velmi razantním a drsným obsahem. "Nechci aby se moje obrazy lacině líbily všem co je náhodou spatří, ale aby v lidech kteří jim porozumí evokovaly pocity. Pocity které jsem chtěl touto cestou vyjádřit", říká Krumphanzl.V tisku se mluví o obsahu jeho obrazů jako o doteku běžných hodnot života a lidské determinovanosti. Později je jeho tvorba přirovnávána k expresivní pornografii. Několik sexuálně zaměřených obrazů se objevuje v lechtivém časopise NEI Report. Autor na to reaguje slovy, "připravím vám cyklus o penisech a pochvách a o všem co se vám honí hlavou!" Následuje malý příspěvek v podobě tří obrazů v pražské galerii NOKTURNO, kde Krumphanzl vystavuje po boku předních osobností umělecké scény. V prosinci tohoto roku jeho tvorba proráží do hlavního města Prahy již podruhé a tentokrát v podobě další individuální výstavy nazvané "STIMULANT". Veřejností velice oblíbený obraz "Bestie" se dostává do Ruska na bienále grafiky 1999 a tím se Krumphanzl prezentuje již na mezinárodní úrovni. Tento úspěch mu usnadňuje další práci a především mu pomáhá po psychické stránce.
2000 - Tento rok se rozhodl Krumphanzl věnovat převážnou část svého času projektu mezinárodní internetové galerie, která bude jeho tvorbu prezentovat po celém světě. Projekt "BIO GALLERY",je jeho hlavním cílem tohoto roku. Současně poskytuje několik obrazů Berounské galerii jako podporu místních výtvarníků. V Praze se koná 1.Žižkovský salon výtvarného umění, kde Krumphanzl vystavuje vedle takových osobností jako je Jan Saudek nebo Olbram Zoubek. Krumphanzl tvoří neobvyklý obraz ve svém originálním stylu aby dokázal, že expresionismus je schopen vypovídat nejen o pocitech, ale také o skutečných místech skrze lidskou duši. Obraz "Srdce Žižkova" je velmi odvážným krokem s kterým se autor velice dobře vypořádal. Opět se vrací se svoji tvorbou do hlavního města Prahy kde uskutečňuje komorní výstavu "NATURAL - Má duše na pitevním stole", která se koná v galerii PIANO BAR. Společnost pro současné umění (SCA) zařazuje Krumphanzla do lexikonu českých výtvarníků a jeho tvorbu prezentuje na internetu. Krumphanzl se tímto stává členem společnosti pro současné umění. Poslední výstava roku 2000 se koná v rodném Berouně v kavárně PIANO CAFÉ, kde Krumphanzl nachází místo k relaxaci a odpočinku. Konec roku věnuje práci na zahájení projektu "BIO GALLERY" a připravuje se na velký projekt "SEXISTENCE 2002".
2001 - První den nového tisíciletí se konečně daří zahájit provoz dlouho připravované internetové galerie BIO Gallery. Kde Krumphanzl prezentuje jak svoji tvorbu tak i tvorbu ostatních výtvarníků. Setkává se osobně s Janem Kristoforim a na konec tohoto roku připravuje v jeho galerii velkou výstavu. Poskytuje několik nových obrazů panu Kaňkovi. A zasílá grafiku "Stimulant" na druhý ročník mezinárodního bienále grafiky v Rusku. Začíná pracovat na několika projektech a bojuje s nástrahami prostého života. Získává v Berouně ateliér ve kterém se chce ponořit hlouběji do umělecké tvorby. Zároveň se však rozchází se svoji přítelkyní Marcelou. Obraz "Noční můra" zasílá do Ostravy aby se zúčastnil projektu (Umění cestujícím). Krumphanzl propadá alkoholu a ztrácí tolik důležitou tvůrčí sílu. Následně uskutečňuje výstavu "DUŠEVNÍ REDUKCE" na veletrhu Tendence na výstavišti Praha Letňany. Setkává se s Kristýnou, která se stává jen na okamžik přízrakem v jeho životě. Ta když však odhalí jeho odvrácenou tvář alkoholika rychle se od něho odtahuje a ignoruje jeho snahu vše urovnat. To se však Krumphanzla silně dotkne a proto přestává pít. Avšak neschopnost dát tento přátelský vztah znovu dohromady ho velice ničí a začíná mít strach že nebude schopen tvorby. K tvorbě se vrací až po teroristickém útoku na New York a hluboce zasažen touto událostí začíná pracovat na cyklu "Angels". Poznává novou a to obrovskou múzu Marcelu z Třince a začíná prožívat opět velice tvůrčí období. Její životní síla ho inspiruje k obrazu "Bezpohlavnost anděla". Následně zasílá několik obrazů do Ohia za účelem prezentace a tvorby elektronického portfolia v největší americké internetové galerii Absolutearts..
2002 - Odborná porota americké společnosti WWAR se rozhodne prezentovat tvorbu Jana Krumphanzla a zařazuje jeho obrazy na internetovou galerii Absolutearts. Krumphanzl uskutečňuje další autorskou výstavu v rodném Berouně nazvanou „BIOPSIE“, která se těšila velké návštěvnosti. Jen pár dnů po svých 26 narozeninách uskutečňuje další autorskou výstavu v pražské galerii Camera Obscura nazvanou „PENETRACE / PRONIKÁNÍ“. V galerii Camera Obscura poznává fotografa Reného Sýkoru, spisovatele Josefa Veselého a svoji novou živočišnou múzu Alici. „Děkuji umění za to, že jen díky němu jsem poznal tak úžasnou osobnost jakou je překrásná a divoká múza Alice. Nebýt výstavy Penetrace, nikdy bych ji nepotkal.“ Krumphanzl je následně osloven americkou galerií Camarila´s Image Gallery a jeho tvorba je prezentována vedle takových jmen, jako H.R.Giger, Tim Bradstreet či Daniel Staal. Krumphanzl vedle své svěží devatenáctileté múzy mění zásadně svoji image a stává se častým hostem kulturně erotických akcí v galerii Camera Obscura, kde příležitostně koná své osobité performance. Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti a unie výtvarných umělců České republiky pořádají III.ročník Středoevropského bienále kresby Plzeň 2002. Jan Krumphanzl zde představuje svůj nový cyklus „Angels“ - vystaveným obrazem „Bezpohlavnost anděla“. Krumphanzl přichází na slavnostní zahájení se svoji múzou Alicí, kterou má připoutanou na vodítku oblečenou do latexových šatů. „Chtěl jsem tím vyjádřit nepolapitelnost múzy, naznačit strach umělce z toho, že ho múza snadno může opustit. A tak je donucen vlastním strachem držet ji v okovech!“ Krumphanzl spolupracuje s Reném Sýkorou na jeho uměleckém projektu (multimediální příběh na CD-ROM „Městečko TWIN-X“), ve kterém si Krumphanzl zahrál hlavní roli psychotického detektiva. Dále se Krumphanzl účastní III.ročníku trienále galantní a erotické tvorby v malé grafice. Konající se v Havířově. Vrací se s novým cyklem „Angels“ do pražské galerie Camera Obscura. Kde pořádá velice kontroversní projekci své grafiky. Při zahájení této projekce s autorskou poezií se nechává veřejně orálně uspokojovat a jeho múza předvádí masturbaci krucifixem. Ještě dlouho po této akci se na internetu vede diskuse o tomto vystoupení v galerii Camera Obscura. Poslední výstavou roku se stává dlouho připravovaná komorní výstava v ateliéru a galerii Jana Kristiforiho. Krumphanzl tuto výstavu věnoval své múze Alici a nazval ji „JSEM STRACHY BEZ ZÁBRAN“.
2003 - Začátkem nového roku se Krumphanzl účastní skupinové výstavy „ŠTVANICE - Malé Berounále 2003“. V rodném Berouně pořádá osobitou projekci cyklu „Angels“, kterou již v předcházejícím roce představil v Praze. Malá návštěvnost a špatná organizace celé akce ze strany majitele galerie Záviše z Falkenštejna, Krumphanzla vyvádí z míry a uvažuje o ukončení své prezentace v Berouně. „Nevím co bych lidem měl ještě naservírovat, když nepřijdou ani na takto bohatou kulturní akci.“ Hosty projektu byli, fotograf René Sýkora, výtvarník Jan Rynda, spisovatel Josef Veselý a také přijel výtvarník Bob Hochmann. Ale návštěvnost byla minimální. Krumphanzl začíná pracovat na novém designu své internetové galerie a uvažuje o další výstavě v Praze.
Autor nebo zdroj obsahu této stránky: Jan Krumphanzl
Tuto stránku vytváří a aktualizuje: Jan Krumphanzl
Poslední aktualizace: 16.09. 2003
Starší příspěvky < < <
Author
Ani poprvé ,když jsem viděl věci z projektu Její dny, to ve mě nevyvolalo znechucení, spíše uznání toho, že pan Krumphanzl má kuráž vystavit to, co se mu líbí. Na to prostě každej "morál" nemá, tak je schopnej jen odsoudit jeho tvorbu jako výraz anarchie. Směšně, nezdá se Vám? Vy znechucení....Znáte pana Krumphanzla tak důvěrně, že si troufáte tvrdit že jde proti davu jako nějaký puberťák? haha, já se bavím. Pochopím, že některá tato díla u mnohých nevzbuzuje chuť k jídlu, ale snad v každym příspěvku vidim věty typu "chce se zviditelnit". haha, vždyť svoje díla nikomu necpe, vystaví je a kdo chce, ať přijde. Já přišel a líbilo se mi. A za přátele, kteří se tam byli podívat můžu říct to samé. Pane Svobodo, no tak jste mě ujistil, že jsem opravdu z jiné planety, nebo alespoň nejsem člověk a stejně tak několik bytostí, které znám. Všichni tu řeší, jestli jsou mezi námi "Ti odjinud" a Vy jste to vyřešil rázně a jednoduše, klobouk dolu. Hm by mě zajímalo, jestli někdy v životě zjistim přesný význam slova normální, fakt hloupé, jednoduché, povrchní slovo, které vystihuje i takový charakter. Panu Krumphanzlovi i ostatním členům skupiny Umělci s Kladivem přeji mnoho zdaru v budoucnu a již se těším (a nejen já) na přiští výstavu a nová zajímavá díla. Martin Vacek
Darth Raven
05.04. 2007 - 14:30
<< RE
Reakce na Darth Raven 05.04. 2007 - 14:30
Zdravím.
Děkuji za kultivované reakce. Jsem příjemně překvapen tím, že jsem nebyl „setřen“ o poznání razantněji. Což tuto diskusi činí zajímavou.
Pravděpodobně jsem vůbec nepostřehl, s jakou upřímností autor své dílo udělal. Nejsem si však jist, jestli se dá věřit tvrzení, že autor nechtěl svým dílem šokovat. Pokud ovšem součástí uměleckého stylu není věšení bulíků na nos. Pokud jste skutečně nechtěl šokovat, tak Vám gratuluji, protože se Vám to nevědomky podařilo. I když nevím, jestli slovo šokovat je ten správný výraz.
Pokud se přesto tohoto slova dále přidržím, pak ve skutečnosti každý umělec chce šokovat, každý chce vzbudit emoce, každý chce jitřit smysly. Umělec, který nic takového nechce, asi není umělcem. Jenže jitřit smysly uměleckým dílem není to samé jako „pouze jitřit smysly“. Největší vítězství podle mne je, když umělec rozjitří smysly, aniž při tom vyloví vložku z kalhotek. Já panu Krumphanzlovi neberu jeho sexuální libůstku - jak by to ale vypadalo, kdyby například každý koprofil (nebo jiný „fil“) prezentoval svůj způsob prožívání sexuality jako umění?
Na rozdíl od pana Martina Vacka si nemyslím, že existují hloupá slova, mohou existovat jen hloupé skutečnosti, které příslušnými slovy označujeme. Především jsem se však nikde nesnažil definovat pojem normálnosti. Vůbec si nemyslím, že je někdo z jiné planety - naopak. Celá historie nám ukazuje, že nejkrutější i nejmírumilovnější lidé byli lidmi, že všechno co v životě děláme, je absolutně lidské a vychází z duchovních základů lidství, a že se tedy ve svém životě kloníme buď ke zlu nebo k dobru - podle své svobodné volby. A že tedy přiklánět se k dobru má hluboký smysl.
To co mne irituje, je fakt, že spousta lidí sice vidí hloupost, ale nemá odvahu říci: „To je hloupost!“. Je to jako v pohádce O císařových nových šatech. Lidé nad těmi šaty budou filozofovat, obdivovat se jim, ale nikdo císařovi neřekne, že je nahý, aby nevypadal jako hlupák.
Já chci být „morál“, protože to má smysl - i když vím, že se ve svém životě krutostem ani nemorálnostem, které sám způsobím, nevyhnu. Podstatné je, že se jim chci vyhnout.
Můj názor vychází z mého přesvědčení a chtělo se mi ho prostě vyjádřit. Za prostor, který mi byl na těchto stránkách k tomu poskytnut, děkuji.
Zdravím Vás a přeji Vám mnohem lepší nápady.
Jiří Svoboda
Jiří Svoboda
06.04. 2007 - 15:43
<< RE
Reakce na biogallery 05.04. 2007 - 13:14
proč neustále mluvíš v množném čísle, honzíku? :) pokročilá schyzofrenie?
petr
22.04. 2007 - 16:03
<< RE
Reakce na znechucený číslo 2 04.04. 2007 - 17:06
Jiří Svoboda napsal :
Ještě pár takových děl a nebudeme se chodit do galerií dívat na umělecká díla, ale vdechovat infekční atmosféru.
libre píše: Ale pane Svobodo tu již přece vdechujeme , je všude okolo nás ..
libre
27.04. 2007 - 04:34
<< RE
Reakce na libre 27.04. 2007 - 04:34
Zdravím,
co jste tím chtěl vlastně říci? Že když do té infekční atmosféry ještě něco přidáme, tak se vlastně vůbec nic neděje? Ale to je přece stejné, jako když na černou skládku lidé přihazují další nepořádek se slovy: stejně už je tam bordel...
Zdraví Vás Jiří Svoboda
Jiří Svoboda
27.04. 2007 - 07:42
<< RE
Příspěvek z podstránky Reportáž - Atelier:
Mno tak jakože přečetla jsem si komenty a musím říct, že Jirka se jen tak nedá :D Je vidět, že rád kritizuje ostatní a myslí si, že jen to co on uznává je DOBRÉ. A teď příjde otázka: Co je dobré? :D jakože mám pocit, že tu se jedná jen o to se bránit, ale nějak se mu to nedaří. Pořád polemizuje o tom samém - šokování. Nevím, jestli jste někdy prožil stavy jako Honza, nevím jestli chápete jeho chování, jeho styl vyjadřování..Dělá a kreslí to, co ho napadne v určitou chvíli, má prostě potřebu nějak vyjádřit svůj stav. To asi každý umělec. A umělec je podle mě ten, kdo své dílo umí vystavit. Je jasné, že se nebude líbit všem, ale hádat se stále o nározech mi příjde dětinské. Stejně jako kritizování lidí, které pořádně neznáme a nevím jaký mají k čemu důvod. Honzu zná poměrně dost lidí - neříkám, že úplně jeho myšlenkové pochody chápou to asi ne, a proto ho jen tak neodsoudi, ale spíše podrží. Prostě nechápu lidi, který přijdou na nějaké stánky, neznají toho člověka a už mají nějaké kecy..nevím asi je to moderni :D
sweet
01.11. 2007 - 19:29
<< RE
Author
Zdravím!
Skvělé, je tu reakce! Sice se svým příspěvkem nejsem úplně aktuální, ale myslím, že to není až tak podstatné.
Nelze říci, že bych obecně rád kritizoval, zato mne velice baví diskutovat o umění. Což však znamená, že když je co kritizovat, tak i rád kritizuji. Já netrvám na tom, že to co považuji já za dobré, je skutečně dobré. Ale mám právo si to myslet ze dvou důvodů: 1. pokud argumenty proti mému názoru nemají dostatečnou váhu, 2. pokud principy, které uznávám a kterým věřím, fungují a jsou prospěšné. Rád bych též zdůraznil, že pravidla toho, co je dobré, jsem nestvořil já, pouze je respektuji.
Pan Krumphanzl v rozhovoru pro noviny prohlásil, cituji: „Na díle jsem spolupracoval se svojí dřívější přítelkyní a členkou naší skupiny Terezou Vackovou. Mělo poukázat na to, že menstruace je něco normálního a přirozeného.“
Já osobně neznám nikoho, kdo by prohlašoval menstruaci za něco nepřirozeného. Co si mám myslet o „stavech“ pana Krumphanzla, když pak z člověka vypadnou taková „moudra“?
Kromě toho vůbec nepochybuji o talentu a tvořivé síle pana Krumphanzla. Ale pochybuji o prospěšnosti směru jeho tvořivé síly. Já pana Krumphanzla neodsuzuji „jen tak“. Já ho dokonce neodsuzuji vůbec. Na to nemám žádné právo. Ale mám právo vyslovit se kriticky k jeho tvorbě. A tak to dělám. To právo je zde přítomno v podobě tohoto prostoru pro příspěvky a názory. Předpokládám, že fórum na stránkách Biogallery je svobodné a proto nelze očekávat, že zde zazní jen samá chvála. Nikdo snad nechce, aby svět byl jen zelenočerný, že? Já hodnotím pana Krumphanzla, který je virtuálně přítomen na těchto stránkách. Skutečného pana Krumphanzla neznám, takže jestliže je skutečný pan Krumphanzl jiný, než jsou jeho stránky, tak je přece naprosto neosobní vše, co zde píšu. Já sice mohu být považován za „hořkou pilulku“, ale pokud se budeme řídit například slovy Bible, že „člověka neznečišťuje to, co do něj vchází, ale co z něj vychází,“ pak je jasné, že pokud někomu křivdím, pak tato křivda svědčí proti mně. Pokud někomu moje slova „zhořknou v ústech“, pak je ve skutečnosti v oněch ústech hořká pachuť již dávno přítomna.
Pan Krumphanzl se hlásí k filozifii Friedricha W. Nietzscheho. A říká, že jeho teorie o nadčlověku byla nacisty zneužita. Tak si poslechněte přímo Nietzscheho a posuďte, jak byla jeho filozifie „zneužita“.
Pokud najdeme odvahu zbavit Nietzscheho vybroušené a libozvučné formulace jejich „jazykové síly“, získáme myšlenkový základ, který zní bez nadsázky děsivě. Základní výroky jeho filozofie nepředstavují v sobě uzavřený systém a dají se redukovat na následující teze, jak už zjistil jeden z jeho asi nejvýznamnějších badatelů Karl Schlechta.
1. Hodnoty, představy hodnot a ctnosti (jako laskavost nebo láska k bližnímu) jsou holý nesmysl.
2. Svět je vpravdě beze smyslu, je to nesmysl a je nepochopitelný.
3. Žena je méněcenná bytost.
4. Pozitivně hodnocený je pouze „nadčlověk“, který se vyznačuje silou, láskou k válce, bojechtivostí a vůlí k moci. Nadčlověk miluje násilí a je fyzicky a duševně silný. Nietzsche favorizoval „aristorkacii vznešených lidí, kteří mají oběti slabých a otroků klidně akceptovat“.
5. Válka je dobrá, pozitivní a vítaná.
6. Určité „rasy“ jsou nadřazené jiným rasám.
Přečtěte si ho v originálním znění (pochopitelně v překladu z němčiny):
„Křesťanství, z židovského kořenu a pochopitelné jen jako rostlina této země, představuje hnutí proti každé morálce kultivace, rasy, privilegia – je to antiárijské náboženství par excellence: křesťanství, přehodnocení všech árijských hodnot… evangelium chudých, nižších vrstev, celková vzpoura všech utlačených, nuzných, méněcenných, těch, kteří se provinili proti čisté rase…“
Aneb jak praví Dr. Thomas Röder a Volker Kubillus: „Je nesporné, že Nietzsche patří k výrazově nejsilnějším a nejpůsobivějším filozofům dějin. Přesto nám musíte prominout, že se před jeho duchem neskláníme. Nietzsche totiž vytvořil – při přesnějším pohledu – několik nejabsurdnějších a člověkem pohrdajících tezí a tvrzení, které si jen můžeme představit.“
Já dodávám jen: amen.
Uznáváte již nyní, že mám právo se k tomu, co pan Krumphanzl dělá, vyjadřovat kriticky? A že mám pro svou kritiku docela vážné argumenty?
Co je na díle pana Krumphanzla „Její dny“ nejzajímavější? Zcela určitě design menstruačních vložek, který je bezpochyby geniálním vynálezem, a to navzdory tomu, že autor tohoto designu se nachází kdesi za oponou anonymity. A pak samozřejmě také krev, jejíž výjimečný design a také ohromující specifická složitost se nedá srovnat ani s nejsložitějšími výtvory lidí. A to nepočítám nepředstavitelnou specifickou složitost samotného procesu menstruace. Ono totiž dílo „Její dny“ není až tak nezajímavým spojením dvou designů. Tedy spíše naopak. Ovšem s vědomím těchto souvislostí pan Krumphanzl své dílo pravděpodobně netvořil.
Zajímalo by mne, co bych měl tedy podle „sweet“ napsat, aby to nebyly kecy. Co je jednodušší: říci o názoru někoho druhého, že to jsou kecy, nebo mu věcně oponovat? Umělec je podle mne ten, kdo tvoří, ne ten, kdo své dílo „umí vystavit“. To je totiž velká „móda“ dneška: umění vytvořit je zaměňováno za umění vystavit. Já totiž nehodlám něco přijmout jen proto, že to pochází od někoho, kdo je známý, drzný, odvážný nebo originální. Muhammada také znají miliardy lidí jako vzor ctností, a to přesto, že nechal popravit stovky lidí a vzal si za ženu devítiletou holčičku. A Salvador Dalí skončil navzdory své slávě jako opuštěný bohatý bídák, o jehož dědictví se perou jeho příbuzní, kteří snad dokonce nechávají falšovat jeho díla. A ačkoli nelze pochybovat o genialitě a také o morální síle mnohých děl Picassa, nikoli bezdůvodně o něm vyšla kniha "Maloval krví jiných".
Už jsem se však na jiném blogu přesvědčil, že pan Krumphanzl dokáže nalézt vhodná slova, aby mne dokázal trefně a smysluplně poučit, takže i přes názorový nesoulad zachovávám úctu...
Myslím, že jsem se rozkecal dost, takže bych měl dodat ještě něco skutečně podstatného.
Přeji panu Krumphanzlovi a všem, kdo sledují Biogallery, krásné vánoční svátky, zdraví a štěstí do nového roku.
Zdraví
Jiří Svoboda
Jiri Svoboda
19.12. 2007 - 20:22
<< RE
Reakce na Biogallery 28.03. 2007 - 22:18
ale no tak,respektovat sračky?to těžko.hezký den soudruju
radio
20.01. 2008 - 15:54
<< RE
Author
cau lidi,ja moc dlouho schanim System of a down vsechny cd,ale mam jen mezmerize a proste chci vsici sem na KirtapPatrik@seznam.cz prosim moc je chcia potrebuju k zivotu
Arogance
19.07. 2008 - 21:12
<< RE
Reakce na biogallery 05.04. 2007 - 13:14
uchyl...je to uchyl...ma nejake trauma z dětství tuším
nat
11.08. 2008 - 00:09
<< RE
Reakce na nat 11.08. 2008 - 00:09
Něco na tom bude :) děkujeme za reakci :) a přejeme krásný den!
Biogallery
12.08. 2008 - 07:36
<< RE
Příspěvek z podstránky Životopis:
Nemůžu si pomoct, ale fotky žen a dívek, které autora ovlivnily vypadají dost jednoduše...působěji dost sexysticky a myslim, ze prave v tom je zakopanej pes. Pan Krumphanzl jde na vsechno prostrednictvim jedny jediny veci a tou je SEX. Vzdyt je tolik různejch typů dívek a žen, a on tu má jen dlouhovlasý, vyzývavě se tvářící ikony, co působí lacině. Proč někdy neudělá změnu? Takhle to jeho "umění" působí dost jednotvárně a tím pádem může skončit i bez inspirace. Chtělo by to radikální změnu. Tak třeba Coco Chanel, Edith Piaf, Martu Vančurovou, Sharleen Spitery, Annie Lennox, Lenku Dusilovou, Lenku Filipovou, Suzanne Vega, P.J. Harvey a další.
I
06.07. 2009 - 13:46
<< RE
|